Zálety pravěkých předků (2): Spletitá historie lidstva

Před 300 000 let zformovala evoluce v Africe člověka Homo erectus v přímého předka Homo sapiens. Afrika mu byla nakonec těsná a vydal se osídlit nové pevniny. Když zhruba před 40 000 roky došel do Evropy, narazil tu na neandertálce dokonale přizpůsobeného místnímu klimatu ledových dob. Homo sapiens si s sebou nesl dědictví evoluce pod africkým sluncem. Kdo by si asi tak vsadil ve střetu obou druhů člověka na „teplomilného“ a poměrně subtilního Homo sapiens? Jenže přesně takto historická „kolize“ dopadla. Před 30 000 roky už žil v Evropě a Asii prakticky jen Homo sapiens.

Předchozí část: Zálety pravěkých předků (1): Co lidem dala pravěká DNA

Jak se svého – na zimu adaptovaného – robustního konkurenta zbavil? Nakazil ho chorobami, na které nedokázal neandertálský imunitní systém reagovat? Vyvraždil Homo sapiens neandertálce ve vyhlazovací válce dokonalejšími zbraněmi a lepší organizací svých tlup? Pääbo a spol. nabízejí úplně jiný scénář. Lidé Homo sapiens se příležitostně s neandertálci křížili. Evolučně už měli k neandertálcům dost daleko. Byl to tak trochu zázrak, že se oba druhy lidí ještě mohly křížit a jejich potomci zůstávali životaschopní a plodní. Do dědičné informace Homo sapiens se přitom dostaly neandertálské varianty genů, které předkům člověka náramně svědčily. Mnohé neseme v dědičné informaci dodnes.

Neandertálské dědictví 

Někteří lidé v sobě nesou variantu dědičné informace, jejíž vlastníci mají problémy při odvykání kouření. Tato vloha pochází od neandertálců. Samozřejmě to neznamená, že by neandertálci kouřili. Tato varianta genu však přinášela v pravěku nějaké výhody, a to jak jejím původním neandertálským majitelům, tak i dědicům z řad pravěkých Homo sapiens. Její odvrácená tvář se projevila až u současného člověka holdujícího tabáku. 

Další neandertálské geny ovlivňují produkci bílkoviny keratinu v kůži a zajišťují vyšší odolnost nejen pokožce, ale i chlupům, vlasům a nehtům. Vědci se domnívají, že tato vloha zvyšovala odolnost neandertálců k chladnému klimatu Evropy a Asie v ledových dobách. K výhodným variantám genů, které pomohly lidem Homo sapiens přežít kruté podmínky ledových dob, patří i geny podílející se na metabolismu cukrů, regulující sílu stahů kosterní svaloviny nebo ukládání tuku v podkoží. Neandertálci navíc vyztužili předkům dnešních lidí imunitní systém.

Pod paprsky slunce

Člověk Homo sapiens se po dlouhou dobu vyvíjel pod ostrým africkým sluncem a na ochranu před škodlivými účinky ultrafialového záření ho příroda vybavila silně pigmentovanou tmavou pokožkou. V podmínkách severněji položených oblastí Evropy a Asie byla tmavá pokožka zbytečná a lidem dokonce vadila. Kožní pigment nedovolil ultrafialovému záření, aby pronikalo kůží, a bránil tak syntéze životně důležitého vitamínu D. Naléhavost potřeby dostatečných dávek ultrafialového záření narostla u evropských a asijských lidí Homo sapiens i proto, že se v chladnějším klimatu museli teple oblékat a slunci pak vystavovali jen nezahalené části těla.

Neandertálci předali lidem Homo sapiens vlohy pro světlou pleť, která klade tvorbě vitamínu D do cesty mnohem méně překážek. Tmavá pleť pravěkých lidí Homo sapiens díky tomu rychle a nápadně zesvětlala. Nebyla to však jediná adaptace pravěkého Homo sapiens na slabší sluneční svit. Dnešní lidé mají v dědičné informaci celkem osmnáct neandertálských genů, které promlouvají do toho, jak jejich tělo reaguje na osvícení pokožky ultrafialovým zářením.

Denisované přicházejí

Pääbo a jeho spolupracovníci se snažili získat víc neandertálských genomů, a tak přivítali spolupráci s ruskými vědci, kteří v horách sibiřského Altaje zkoumali neandertálské sídliště v Denisově jeskyni. Rusové poslali Pääbovi malý úlomek kosti z malíčku ruky a lipští genetici z něj izolovali DNA. Výsledky analýz nedávaly smysl. DNA nevypadala jako neandertálská. A zcela jistě nepatřila ani pravěkému Homo sapiens. Kde se stala chyba?

Ověřovací testy žádnou neodhalily. Jediné rozumné vysvětlení znamenalo převrat v náhledu na evoluční historii rodu Homo. V Denisově jeskyni žil další druh pravěkého člověka! Z úlomku kosti malíčku se nedá vyčíst, jak vypadal. Ale jeho dědičná informace mluví za vše. Tajemnému obyvateli Denisovy jeskyně zatím vědci nedali jméno. Začali pro něj používat provizorní označení denisovan.

Pohled do DNA současných obyvatel světa odhalil další pravěkou mesalianci. Obyvatelé Asie a Oceánie si nesou v dědičné informaci části denisovanské DNA. U některých etnik jí je až 5 %. Vědci to považují za neklamný důkaz, že i s denisovany se přímí předci pravěkých lidí Homo sapiens křížili. Evropané mají z denisovanů jen málo a Afričané vůbec nic.

Nový pohled

Výzkum pravěké DNA rozmetal představy vědců o evoluci člověka na kousky a složil je do zcela nové mozaiky. Evoluční biologové dlouho předpokládali, že evoluční historii lidstva tvoří přímá linie vedoucí od australopitéků přes první lidi až k neandertálcům a lidem Homo sapiens. Dnes je jasné, že se pravěké lidstvo rozdělilo na několik druhů, které žily vedle sebe. Existovalo tu hned několik nezávislých vývojových větví. Ty se navíc vzájemně proplétaly, jak se lidé různých druhů navzájem křížili. V tom nebyli výjimkou ani neandertálci a denisované.

V jednom úlomku lidské kosti z Denisovy jeskyně se nacházela dědičná informace složená napůl z denisovanské a napůl z neandertálské DNA. Vědci tu přistihli oba druhy pravěkých lidí doslova in flagranti – našli zlomek ostatků dítěte zplozeného rodiči náležejícími k dvěma odlišným pravěkým lidským druhům.

TIP: Záhadný původ Tibeťanů: Co o obyvatelích náhorní plošiny prozrazuje DNA?

Výzkum evoluce člověka s pomocí pravěké DNA udělal i díky Svantemu Pääbovi obrovský pokrok, ale zdaleka neřekl poslední slovo. Nedávno vědci porovnávali dědičnou informaci dnešních lidí s dědičnou informací neandertálců a denisovanů a došli k překvapivému závěru. Malou část dědičné informace získali lidé v pravěku křížením s člověkem, který nebyl ani neandertálcem, ani denisovanem. Naši předkové se tedy zkřížili s nějakým jiným pravěkým zástupcem rodu Homo, o němž zatím nevíme zhola nic.