Zákoutí češtiny: Když babička šukala po světnici a pan mlynář byl rozšafný čtverák

Pamatujete si, jak jste četli Babičku? Pokud nepatříte mezi výjimky, nejspíš jste zápasili s archaickým jazykem této klasiky. Od vydání románu Boženy Němcové v polovině 19. století prodělala čeština značný vývoj, takže je pro nás řada tehdy běžných slov nesrozumitelná.

TIP: Zákoutí češtiny: Jak souvisejí žaluzie a žárlivost?

Pobavení u současných čtenářů vzbuzuje samozřejmě informace, že babička šukala po světničce. V dnešním jazyce nemá uvedené sloveso jednoslovný protějšek: Nese význam „pohybovat se po místnosti a provádět drobné domácí práce“.

A jaký byl pan mlynář, když byl „rozšafný, ale čtverák“? Čtveráka si možná ještě správně představíme coby šprýmaře. „Rozšafný“ se však – snad vlivem spojení se čtverákem – často mylně vykládá jako „bodrý“, tedy „veselý a dobromyslný“. Ve skutečnosti bývá rozšafný ten, kdo je uvážlivý a moudrý.

Zákoutí jazyka objevuje Markéta Gregorová twitter.com/jazykovedma.