Zahrady na plovoucích roštech: Jak se žije zemědělcům jezera Inle

Jezero Inle leží v srdci Barmy (Myanmaru). Je průměrně jen dva metry hluboké, v období dešťů ale hladina stoupá až o další dva metry. Místní si proto postavili domy na kůlech, a aby jim voda neustále neničila úrodu, vybudovali na jezeře také plovoucí zahrady. Nikde jinde na světě nenajdete záhony, které by se vznášely na hladině.

Úroda na jezerních vlnách

„Moje rodina už celá desetiletí pěstuje na jezeře rajčata. Společně s lovem ryb je to náš hlavní zdroj příjmů. Začali jsme s malou zahradou, kterou jsme před deseti lety rozšířili. Výhodou je, že nemusíme zalévat, ale práce je přesto dost,“ popisuje přínosy neobyčejných políček farmář Myint Oo.

Dříve malý rodinný podnik je dnes rozsáhlou plovoucí plantáží – na tisíci metrech čtverečních mají tito jezerní zemědělci 26 plovoucích ostrovů, na nichž pěstují především rajčata. Každý záhon musejí nejdřív postavit a pak samozřejmě udržovat. Plovoucí ostrov je vlastně bambusovým roštem, který nese úrodnou vrstvu – směs vodních hyacintů, bahna a hlavně řas. Vodní řasy sbírají farmáři v hlubších částech jezera. Jsou podložkou pro rostliny, ale zároveň jim dodávají řadu živin.

Nejen pro vlastní potřebu

Výjimečnou metodu pěstování vymysleli zdejší obyvatelé – etnický kmen Inthů – před sto lety. Největší rozmach ale zažila v devadesátých letech minulého století. Úrodná plocha se zvětšila na šestinásobek a dnes plovoucí zahrady zabírají čtvrtinu hladiny jezera, jehož plocha je 120 kilometrů čtverečních. Farmáři pěstují na devadesáti procentech zahrádek rajčata, na zbytku také fazole, okurky nebo tykve. Rajčata rostou na silné vrstvě řas. „Splétáme je dohromady a ještě je upevňujeme bambusovými tyčemi. Když se zvýší hladina vody, celý záhon také vystoupá výš,“ vysvětluje Myint Oo.

V labyrintu domků a plovoucích záhonů žije 70 tisíc Inthů, jimž se přezdívá jezerní lidé. Většina z nich se živí právě prodejem rajčat. Sklízejí od května do prosince a dokážou vypěstovat stovky tun v hodnotě téměř dvou milionů korun. Dříve zeleninu pěstovali jen pro vlastní spotřebu, dnes už ji prodávají po celé Barmě.

Hnojení s rozumem 

Ma Naung, která má na jezeře také svoje políčka, si stěžuje na loňskou sklizeň: „Počasí letos nebylo moc dobré, rajčata byla menší. Je jich ale dost a chuť je stále výborná, takže je vlastně úroda dobrá.“ Aby byla úroda bohatá, začali jezerní lidé používat různá hnojiva, což je z pochopitelných důvodů trnem v oku ekologům. Upozorňují na to, že pesticidy mohou vážně narušit ekosystém druhého největšího sladkovodního jezera v zemi.

„Většina farmářů bohužel používá na hnojení plovoucích zahrad chemikálie, které k tomu nejsou určené. Lidé navíc nerozumí tomu, jak je mají používat, aby to bylo bezpečné. Někdy hnojí přímo plody, jindy zase použijí dávku tisíckrát vyšší, než je potřeba,“ upozorňuje technický ředitel programu rozvoje OSN Martin Cosier. Zdravá zelenina se kvůli tomu může změnit v obávaného ničitele lidského zdraví i celého jezera. Odborníci se proto Inthům snaží vysvětlit, jak zahrádky hnojit tak, aby to bylo v souladu s přírodou. Moderní postupy je zkrátka nutné používat s rozumem.