Zabiják tyranosaurů: Na co umírali největší krvelační predátoři pravěku?
Tyrannosaura rexe si každý z nás představí jako krvelačného predátora, před nímž nelze utéct. Ani jedni z nejdravějších dinosaurů se však zřejmě nedokázali ubránit vražednému nepříteli – parazitům, kteří je zabíjeli pomalu a bolestivě
Lebky Tyrannosaura rexe i některých příbuzných druhů jsou často narušeny různými rýhami či otvory. Jedná se snad o následky zranění či zuřivých soubojů s jinými tyranosaury? Vědci dlouho tápali. Teprve v roce 2009 se podařilo zjistit, že mechanická poškození vznikla úplně jinak – působením bakteriální nebo parazitární infekce.
Děravé lebky
Nová teorie se opírala o studium lebky „obřího“ exempláře Tyrannosaura rexe, který byl objeven v Jižní Dakotě a dostal jméno Sue (viz Obr mezi dravci). Jeho hlava vykazovala četná „poškození“ zejména v oblasti spodní čelisti, deformace však vědci považovali za stopy po kousnutí jiným tyranosaurem nebo za následky chronického bakteriálního onemocnění, tzv. aktinomykózy, jež způsobuje lokální záněty. Rozsáhlá analýza fosilií ovšem odhalila podobná poškození u deseti dalších exemplářů, a pomohla nám tak utvořit si lepší představu o původu deformací.
Výsledkem je zjištění, že celé populace tyranosauridů mohly být zamořeny parazitickými prvoky podobnými současnému druhu bičenka drůbeží. Nezvané organismy se přitom mohly šířit kousnutím při mezidruhových zápasech o teritorium či o samice, konzumací nakažené kořisti, a snad i občasným kanibalismem.
Smrt vyhladověním
Nemocným tyranosauridům se v lebce – zejména ve spodních čelistech – utvářely působením prvoků tzv. erozivní otvory, které však neodpovídají běžnému „bojovému poškození“. Objevovaly se jak jednotlivě, tak ve skupinkách a měly různý tvar i velikost: Jejich průměr se pohyboval od několika milimetrů až po centimetry. V okolí deformací se navíc měnil povrch kosti, a právě tato zvláštnost pomohla při pátrání po příčině otvorů v čelisti Sue.
Zpočátku se za původce děr považovala bakteriální infekce druhu Actinomyces bovis. Jelikož však zmíněné parazitární onemocnění známe spíš u savců a v případě současných archosaurů (krokodýlů a ptáků) nebylo ještě pozorováno jeho působení, které by ovlivnilo kosti, nezdála se taková diagnóza příliš pravděpodobná.
Když se však během výzkumu přihlédlo k životu ptáků, kteří mají k tyranosauridům ze současné fauny nejblíž, objevila se podobnost mezi úkazy na lebkách dávných tvorů a projevy tzv. trichomonózy. Zmíněné onemocnění způsobuje právě parazitický prvok bičenka drůbeží, přenášený zejména holuby a hrdličkami, přičemž k častým hostitelům patří kur domácí a krocan, ale také dravci, kteří mírumilovnější ptáky loví. Bičenka může vyvolat nebezpečné změny v horní části ptačího trávicího ústrojí, obzvlášť v zadní části zobáku, jícnu a ve voleti. Jejím působením dochází i k výrazným změnám na kostech zobáku, jež se velmi podobají deformacím na dolní čelisti tyranosauridů. Následkem infekce vzniká série otvorů s hladkými okraji; zduření a deformace, jež ji doprovázejí, pak znemožňují příjem potravy a postižený živočich umírá hlady.
Šance na přežití
Epidemie této parazitární infekce mohly na konci křídové periody (před 66 miliony let) oslabit populace dávných ještěrů natolik, že byli náchylnější k celkovému vyhynutí – obzvlášť pokud přihlédneme k agresivitě tyranosauridů a k faktu, že se infekce šíří pokousáním.
Absolutní jistotu, že za deformacemi lebek skutečně stojí prehistorická parazitární infekce, asi nebudeme mít nikdy – přestože je v tomto případě tvarová podobnost otvorů v čelistech zcela zřejmá. Každopádně je zjevné, že se nebezpečná onemocnění nevyhýbala ani dravým dinosaurům, o nichž často uvažujeme jako o neporazitelných vládcích dávné Země.
Obr mezi dravci
„Sue“ je jméno dosud největšího nalezeného kosterního pozůstatku druhu Tyrannosaurus rex: Zmíněný jedinec měřil 12,3 metru na délku, 3,6 metru na výšku a podle některých odhadů mohl vážit i víc než 15 tun.