Zabiják bez příčiny: Otravy zvířat jedovatými návnadami

Jste na odpolední procházce se svým čtyřnohým kamarádem. Pes od vás na chvíli poodběhne a nedlouho po návratu k vám se začne dusit. Brzy mu ochrne svalstvo, zůstane ležet v křečích a s vyplazeným zmodralým jazykem lapá po dechu. Bez prodlení jej dopravíte k veterináři, ale ani tak se vám nemusí podařit zvíře zachránit. Spolkl totiž návnadu s vysoce toxickým jedem, který zabíjí už ve velmi malém množství.

Popravy, o kterých se neví

Množství otrav hlášených v posledních deseti letech výrazně stouplo. Přestože je kladení otrávených návnad do přírody zakázáno, je takto každoročně usmrceno neuvěřitelné množství malých šelem a ptáků. Mezi oběťmi je čím dál více ohrožených druhů. Samozvaní „manažeři přírody“ se tímto bezduchým způsobem snaží regulovat počty „škodné zvěře“. Opomineme-li fakt, že lidem nepřísluší právo kategorizovat druhy na užitečné a škodlivé, zahyne rukou travičů ročně kupříkladu až deset orlů mořských (Haliaeetus albicilla). Tito nádherní dravci přitom podle vyhlášky k zákonu o ochraně přírody a krajiny patří mezi kriticky ohrožené druhy.

Jestliže se podíváme na statistiky dalších otrávených ptačích druhů, není „úmrtní listina“ o nic veselejší. Často na seznamu otrávených bývají také luňáci červení i hnědí, dále káňata lesní i rousná, krkavci, vrány a straky. Několikrát již byl otráven orel skalní. Z malých šelem můžeme jmenovat vydry říční, kuny lesní i skalní, lasice hranostaje, lišky a samozřejmě domácí psy a kočky. Otrávených těl je nalezena jen malá část a ještě menší část těchto nálezů je ohlášena. Známých případů otrávených živočichů za rok jsou sice desítky, ovšem ve skutečnosti to jsou stovky až tisíce.

Proti zákonu, proti rozumu

Pokládání otrávených návnad v přírodě je na území České republiky již šedesát let postaveno mimo zákon. Navzdory tomu se v poslední době rozmáhá jako primitivní módní trend. Nejčastěji zneužívanou látkou je karbofuran, který byl synteticky vyvinut v 70. letech 20. století v USA jako pesticid pro zemědělské účely. K dostání byl pod mnoha obchodními názvy, v ČR především jako Furadan, Curater či Carbodan. Od roku 2008 je v zemích EU používání karbofuranu zakázáno, protože je klasifikován jako vysoce toxický a nebezpečný životnímu prostředí. Především ve vodním prostředí vyvolává dlouhodobé nepříznivé účinky. Nadměrné používání pesticidu má za následek také např. úhyn včelstev.

Přípravky obsahující karbofuran se nesmějí nejen používat, ale ani prodávat a skladovat. Už ten, kdo karbofuran přechovává byť v malém množství, se dopouští trestného činu. Je to jako s narkotiky. Ale zdá se, že ani tato skutečnost traviče nijak neodrazuje. Malá lékovka neředěného přípravku odlitá tajně v bývalém zemědělském družstvu, to je množství, které traviči postačí na několik desetiletí. Již několik kapek karbofuranu totiž spolehlivě usmrtí cokoli živého. Smrtelná dávka pro ptáky je cca 0,5 mg na kilogram živé váhy. Stačí dávku trochu zvýšit a bez problémů zabije čtyřicet kilogramů těžkého psa. Dospělému člověku postačí čtvrtina lžičky. A dítě váží stejně jako pes … Člověk zvaný rozumný nejenže vědomě připravuje trýznivou smrt živočichům, kteří se nemohou nijak bránit, ale ohrožuje i jiné lidi.

Nebezpečný i na dotek

Chemicky patří karbofuran mezi karbamáty, což jsou umělé deriváty fysostigminu – alkaloidu tzv. kalabarského bobu (puchýřnatec jedovatý, Physostigma venenosum). Semena tohoto polokeře z tropické Afriky obsahují asi 0,5 % alkaloidů. Požití 0,6 g bobu již způsobuje smrtelnou otravu, přičemž jeden bob váží 3 g. Jed účinkuje velmi rychle. Jeho působením dochází k narušení přenosu vzruchů na nervových synapsích a v centrálním nervovém systému. Vzruch se po neuronu šíří jednosměrně, což způsobuje celkové ochrnutí, včetně ochrnutí dýchacího svalstva. Následuje velmi bolestivá smrt udušením.

Současně je karbofuran vysoce toxický nejen po požití, ale také po vdechnutí nebo jen při potřísnění kůže. Dokládá to i svědectví majitelky psa, který byl karbofuranem otráven u Lysé nad Labem. Nic netušící majitelka svému psu návnadu holou rukou sebrala a později sama prožila negativní příznaky způsobené otravou. „Motala se mi hlava, trnuly mi čelisti a bolelo mě na plicích,“ popsala ve své výpovědi.

Je to dramatické varování, které vypovídá o tom, jak je jed nebezpečný. Ne nadarmo platila v zemědělství při manipulaci s tímto pesticidem přísná pravidla – používání protichemického ochranného oděvu, obličejové masky, gumových rukavic a bot. Samotná aplikace postřiku byla možná jen za bezvětří. Teď se kusy masa, vnitřnosti, části či celé mršiny zvířat obsahující tento prudký jed válí naprosto volně po naší přírodě a slouží jako otrávené návnady omezeným „pytlákům“, mezi kterými bohužel nechybí někteří členové mysliveckého sdružení. Na rozdíl od inteligence nemá jejich vynalézavost mezí. Můžeme se setkat třeba i s navrtanými otrávenými vejci.

Zvířata nejsou potravními konkurenty

Dostali jsme se do situace, kdy způsobujeme vyhynutí živočišných a rostlinných druhů každý den. Kdyby současný trend pokračoval, do konce století to bude jeden druh každou hodinu. Jakoby tahle skutečnost nebyla sama o sobě dostatečně alarmující, traviči k ní přispívají svým usilovným snažením. Ať nad jejich počínáním přemýšlím sebevíc, nedovedu ho pochopit. Je to závist, že vydra stejně jako lidé loví ryby nebo orel kachny? Nebo strach člověka o sebe samého, že při dnešních přebytcích nebude mít co jíst? Přitom ale žádná šelma nebo dravec primárně nebude lovit zdravého živočicha.

TIP: Tajemství sokolnického lovu: Dravci ve službách člověka

Pronásledovat zdravého jedince stojí hodně sil. Predátoři to na rozdíl od lidí vědí, a tak se raději zaměřují na slabé a nemocné kusy a plní funkci přirozených regulátorů zdravotního stavu zvěře. Rozhodně tedy už dávno nejsou pro lidi potravními konkurenty. Jen člověk si z přírody vždy bere jen to nejlepší. Otázka je, jak dlouho ještě bude při soudobé devastaci životního prostředí takový postup možný…