Z Opavy do Keni: „Máma“ lvice Elsy byla Češka!

Joy Adamsonovou proslavil po celém světě příběh lvice Elsy. Tahle krasavice se stala jejím dítětem, ostatně byly si dost podobné – Joy také dokázala bojovat jako lvice, když šlo o „její“ zvířata. Zasloužila se o to, aby šelmy nemusely žít v zoologických zahradách, aby nebyly vytrženy ze svého přirozeného prostředí.

Opavská rodačka

Joy se narodila 20. ledna 1910 v Opavě jako Friederike Victoria Gessnerová. Její otec byl stavebním radou technického oddělení Zemské vlády slezské v Opavě a rodina matky vlastnila na českém území papírny (největší ve Svobodě nad Úpou) a rozsáhlá panství.Od roku 1922 studovala na opavském reálném gymnáziu, jenže v následujícím roce se její rodiče rozvedli. Zatímco otec s nejmladší dcerou Dorotou zůstal v Opavě, kde se znovu oženil, matka se s Friederikou a nejstarší dcerou Trautou odstěhovala do Vídně. 

George a Elsa

Vdávala se třikrát: jejím prvním manželem byl rakouský obchodní podnikatel Viktor von Klarvill, kterého si vzala v roce 1935. Právě kvůli jeho židovskému původu se dostala do Keni, kam oba utekli před Hitlerovým běsněním. Manželství ale dlouho nevydrželo. V roce 1938 si brala švýcarského botanika Petera Ballyho, pracovníka nairobského muzea, kterého poznala při studiu africké flóry. Právě on jí začala říkat Joy, jelikož Friederike Victoria pokládal za nevyslovitelné. 

Na vánočním večírku v roce 1942 potkala Joy Angličana George Adamsona, zakladatele afrických národních parků a ochránce zvířat.  Po svatbě v roce 1944 žili v Isiolu na hranici keňské Severní provincie. Život se jí definitivně změnil v roce 1956, kdy George v sebeobraně zastřelil lvici. Když byla mrtvá, zaslechl slabounké naříkání ze skalní rozsedliny. Na denní světlo vylovil tři lvíčata a přinesl je Joy do tábora. Z nejmenšího vyrostla statná lvice, kterou měl už zanedlouho poznat celý svět – Elsa. Pro Joy byla lvice opravdovým členem rodiny a celý její život se točil kolem ní. Začala o Else psát a fotit každý její krok. Zápisky, v jejichž úspěch odborná veřejnost příliš nevěřila, vyšly pod názvem Příběh lvice Elsy. I s Georgem se Joy nakonec v roce 1970 rozešla, ale stále je pojily společné cíle. Ke konci společného života připravoval George lvy pro film Volání divočiny podle stejnojmenné knihy.