Vzdušný útok černo-žlutých lovců: Kutilky atakují mravence lužní

Kutilky patří se svými velmi početnými druhy k pohybově nejnadanějším živočichům. Kdyby se kterýkoli člověk zkusil otáčet stejně jako ony, už za několik minut by ho to úplně vysílilo. Kutilky to však jen s malými pauzami vydrží téměř po celý den.

Tento blanokřídlý hmyz (Hymenoptera) řadíme do nadčeledi Apoidea a skupiny Spheciformes. Všechny mají na konci zadečku žihadlo, což je vzhledem ke způsobu života důležitý orgán, stejně jako u jiných zástupců nadčeledí včel a vos. Kutilky jsou vývojově blízce příbuzné včelám, i když zbarvením i tvarem těla připomínají spíše vosy. Na rozdíl od včel se neshromažďují ve větších společenstvech, ale budují si samostatná hnízda a žijí samotářsky.

Samičky kutilek zakládají hnízdní komůrky v půdě (v níž si vyhrabávají chodbičky), v dutinách suchých stonků bylin, v trouchnivějících větvích a kmenech stromů (kde často obsazují opuštěné chodby jiného hmyzu), ve škvírách kamenů a podobně. Výjimečně si některé druhy stavějí z bláta a slin jednostranné hnízdní buňky, tvarem poněkud podobné těm známým vosím. V takových přístřešcích potom kladou vajíčka, kam vylíhlým larvám nosí potravu.

Riziko potravní specializace

Dospělé kutilky se podobně jako včely živí květovým nektarem nebo medovicí. Když ale jde o potravu pro jejich larvy, projevují se jako praví dravci. Navíc loví pouze jediný typ kořisti. Určité druhy kutilek se tak zaměřují na lov pavouků, jiné pronásledují brouky (např. jen nosatce nebo krasce), mouchy, šváby, ploštice, housenky motýlů atd.

Zvlášť pozoruhodné potom je, že některé kutilky loví pro své larvy výhradně dospělce jediného taxonu a ani v nejmenším je nezajímají jiné, byť velmi blízce příbuzné druhy. Samičky kutilek z čeledi Crabronidae a z rodu Tracheliodes (T. curvitarsis a T. varus) například loví pouze mravence lužního (Liometopum microcephalum) a veškerou jinou potravou pohrdají. Přitom mají často v nejbližším okolí stanovišť mravence lužního k dispozici bohatou nabídku jiných mravenčích druhů přibližně stejné velikosti, např. některých druhů rodu Lasius. Tyto kutilky je přesto neloví, a to ani výjimečně.

Třebaže příčiny podobných extrémních potravních specializací nejsou dosud dobře známé, dokládají takové nejužší biologické orientace nesmírnou pestrost vzájemných vazeb organismů, kdy specifická kvalitativní stránka potravy má pro existenci určitých druhů v přírodě klíčový význam. Závažným úskalím takové specializace ovšem je, že jakákoli újma, s níž se lokálně setká populace loveného druhu, se rychle negativně promítne také do místní početnosti výskytu lovce. S úplným ústupem mravence lužního by tak zcela vymizely i oba druhy kutilek.

Drastická strategie přežití

Předsmrtné mučení kořisti – tak bychom mohli s nadsázkou nazvat to, co se děje poté, když samičky kutilek donesou svým larvám do hnízdních komůrek živý úlovek. Aby jim totiž potrava vydržela co nejdéle čerstvá, vždy ukořistěného mravence žahadlem pouze ochromí. Ten se tak sice přestane pohybovat, ale přesto zůstane naživu a jeho tělo se nezačne hnilobně rozkládat. Díky tomu mají larvy neustále k dispozici jakési živé konzervy.

Hladové larvy začnou z mravenčích těl nejprve vysávat krvomízu (hemolymfu), starší a větší jedinci se živí měkčími vnitřními tkáněmi. Velké larvy znehybnělé mravence pravděpodobně postupně zaživa sežírají celé, aniž by strávily hrubší chitinové části. Jen tato z pohledu člověka drastická strategie umožní malým kutilkám zdárně dokončit larvální vývoj až do zakuklení.

Nevyzpytatelná „lovná místa“

Existence druhů Tracheliodes curvitarsis a T. varus tedy životně závisí na výskytu mravence lužního. Jako jeho výluční predátoři se proto kutilky vyskytují zároveň s ním a všude ho následují. A protože jde o kořist vzácnou a kriticky ohroženou (viz Kde jsou v ČR stále doma), je lovec ještě vzácnější a ohroženější.

Určitou zatím nevysvětlenou zvláštností je, že ač někde duby s velkými koloniemi mravence lužního rostou nedaleko od sebe a jsou v polostínu (stromům osídleným mravenci v úplném zástinu se kutilky vyhýbají), tj. v přibližně stejných podmínkách, na některých se lovu zúčastňují obě kutilky, na jiných pouze jedna z nich a někde zůstanou mravenci loupeživých nájezdů úplně ušetřeni.

Jisté odlišnosti jsou zřejmé také při lovu kutilek vzhledem k poloze kmenů stromů. Tracheliodes varus se patrně zaměřuje jen na lov na svislých plochách kmenů, kdežto T. curvitarsis loví častěji i níže u pat. Jednou jsem objevil kolonii mravence lužního ve starém, v hořejšku po silném větru ulomeném dubu. Odlomená část zůstala vodorovně vězet asi metr nad zemí, mravenci po ní nadále proudili, avšak kutilka sem nikdy nenalétla ani jedna. Přitom jen asi dvacet metrů odtud na jiném starém dubu v okraji téže světliny lovily tohoto mravence oba druhy s plným zaujetím.

Mravenci se nedají

Při zběžném odhadu situačních loveckých možností kutilek může člověka napadnout, jak to vlastně mají snadné. Přiletí si ke kmeni, po němž nechráněně proudí množství mravenců, a podle libosti si vybírají kořist. To je však jednostranná a neúplná představa.

Kutilky jsou sice k lovu vybaveny silnými kusadly a vhodně zakřivenými částmi zadních nohou (holení a nártů), ale přesto jim lov často trvá i několik minut. Zdá se, že se nikdy nespouštějí mezi shluk mravenců. Pozorují a nakonec i chytí pouze jedince, kteří vybočí a na chvilku se zdrží mimo mravenčí karavanu. Podobně loví i někteří draví ptáci při pronásledování semknutého ptačího hejna.

Teprve poté, co si kutilka definitivně zvolí objekt útoku a vše dobře „proměří“ (včetně vhodné, menší velikosti úlovku), se střemhlav vrhne na vybraného mravence a strhne jej z borky. Mravenec se ovšem úporně snaží vyprostit ze smrtonosného sevření, a tak někdy dříve, než jej kutilka znehybní žahadlem, ji často stihne svými mohutnými kusadly i pochroumat. Při útocích tak sice mají kutilky převahu, ale musí se mít na pozoru a potenciální kořist vybírat velmi obezřetně.

Nejisté české vyhlídky

Klíčovou příčinou obtížného postavení všech tří druhů na našem území je jejich výskyt jen na geograficky nepatrné části jihomoravského luhu. Nikde jinde se u nás ani ostrůvkovitě nevyskytují. To je také hlavní důvod, proč je v Česku považujeme za kriticky ohrožené.

TIP: Nejbojovnější ze všech tvorů: Mravenci na válečné stezce

Další významnou nepřízní je, že kutilky jsou na mravenci lužním životně závislé. Pokud tedy budou i nadále ubývat vhodná stanoviště pro tohoto mravence, neudrží se tu dlouho ani on, ani obě kutilky. Lze si jen přát, aby se tak nestalo. Snad se příroda jižní Moravy bude i v budoucnu moci pochlubit jak těmito krásnými tvorečky, tak i pestrou škálou jiných skvostů, které nikde jinde v naší republice nežijí.