Vzdušné boje u Dunkerque 1940: Obloha nad hořícím přístavem (1)

Již 20. května 1940 Němci rozdělili během západního tažení spojenecké armády na dvě poloviny. Severní část vojsk se nacházela v mnohem horší situaci, neboť zůstala zcela odříznuta a jediné východisko představovala evakuace přes průliv La Manche. Britové proto začali už od 19. května v Doveru shromažďovat flotilu všech dostupných lodí, včetně těch, které se k plavbě na moři vůbec nehodily. Večer 26. května 1940 vydala Admiralita rozkaz k zahájení operace s krycím názvem Dynamo. Němci naštěstí v oblasti svůj postup zastavili.

První den evakuace

Letecké krytí zajišťovaly stíhačky RAF operující z jihovýchodní Anglie. Nejbližší letiště Manston však leželo víc jako 80 km od Dunkerque. Britské velení mělo první den operace k dispozici celkem 16 stíhacích perutí. Ty byly na hlídky vysílány jednotlivě a měly se střídat po 50 minutách. To němečtí stíhači operovali nad pobřežím v početnějších formacích po celých Gruppen (skupina) o síle zhruba 40 letounů. Prakticky neustále tedy dosahovali početní převahy. Hned 27. května ráno zasáhly do boje nejlepší stíhačky RAF – Supermarine Spitfire. 

Ty velení RAF dosud drželo v záloze k ochraně mateřských ostrovů a bitva nad Dunkerque byla jejich prvním větším střetnutím s letouny Luftwaffe. Krátce po 9. hodině se do oblasti vydala 74. peruť budoucího velkého esa kapitána Adolpha Malana. I když se jeho stíhači nacházeli v nevýhodné pozici pod messerschmitty, přijali boj a v souboji nárokovali sestřelení čtyř stíhaček a páté jako pravděpodobně sestřelené. V poledne do boje zasáhly i věžové stíhačky Boulton Paul Defiant. Šlo o letoun velmi neobvyklé koncepce, protože pilot neovládal žádnou výzbroj.

Tou vládl palubní střelec, který seděl v otočné věži vybavené kulometným čtyřčetem ráže 7,7 mm a mohl pálit z velmi nečekaných úhlů. S letounem zatím létala pouze 264. peruť. Ta nejprve sestřelila čtyři Messerschmitty Bf 109 a pak zaútočila na formaci dvanácti bombardérů He 111. Donutila Němce rozpustit formaci a po návratu na základny ohlásila tři sestřelené a dva poškozené letouny. Odpoledne nad přístavem bojovala i 54. peruť létající na spitfirech.

Budoucí slavný pilot podporučík Alan Deere později vzpomínal: „U francouzských břehů nás přivítal příšerný výjev. Dunkerque bylo v plamenech. Spirály černého kouře z hořících nádrží s palivem nedaleko přístavu šplhaly k obloze a splývaly s šedivými mraky. Celé město bylo zahaleno dýmem. Hrůzostrašný pohled, jaký nepochybně utkvěl v paměti tisíců britských vojáků, kteří se namáhavě probojovávali k plážím ve snaze nalodit se a přeplout Kanál.“

Němcům se skutečně podařilo přístav již první den téměř zničit, když na něj svrhli na 350 tun pum. Evakuace neprobíhala dobře a 27. května do Anglie dorazilo pouze několik tisíc vojáků. Většina mužů se na lodě dostávala z dlouhého mola sloužícího normálně jako vlnolam, což způsobilo značné zdržení.

Nejslavnější den defiantů

Dalšího dne se Spojencům podařilo evakuaci urychlit. Neustálý proud lodí přistával a odplouval naložen vojáky. Velení RAF se z bojů předchozího dne poučilo a začalo perutě do oblasti vysílat po dvou. Ten den vzlétlo z Manstonu i deset defiantů 264. stíhací perutě. Už po několika minutách letu byla jejich formace napadena třicetičlennou skupinou Bf 109. Velitel britské formace vydal rozkaz k vytvoření obranného kruhu, který jednotka často cvičila.

Přes provedení tohoto manévru Němci sestřelili tři defianty a všech šest letců zahynulo. Po návratu ale peruť nárokovala šest sestřelených Messerschmittů. V uvedeném čase se nad přístavem s britskými stíhači utkaly dvě německé stíhací Gruppe, II/JG 51 a I/JG 54. Svá první dvě vítězství nahlásil i Josef Priller, který do konce války dosáhl úctyhodných 101 sestřelů. Ve středu 29. května bylo celé dopoledne nepříznivé počasí, ale odpoledne Němci podnikli na přístav pět velkých náletů.

Ten den zaznamenaly největší úspěch v kariéře stíhačky Defiant. Dvě hodiny po poledni se 12 těchto strojů vydalo společně se třemi perutěmi hurricanů opět nad Dunkerque, kde na ně ze slunce zaútočila skupina messerschmittů. Jednomu z nich se podařilo vážně zasáhnout Defiant podporučíka Desmonda Kaye. Jeho střelec po zásazích do věže zpanikařil a opustil letoun na padáku; seskok bohužel nepřežil. Po odražení německého útoku Britové spatřili skupinu He 111 a vydali se je stíhat.

Vzápětí byli napadeni doprovodnými Messerschmitty Bf 110, pravděpodobně z jednotky II/ZG 76. Rozpoutal se zuřivý souboj, ve kterém posádky Defiantů nárokovaly sestřelení deseti Bf 110, to vše bez vlastních ztrát. Po devatenácté hodině odstartovala 264. peruť k další hlídce, během níž se jí podařilo zcela rozvrátit útok více než čtyřiceti Ju 87. Palubní střelci nízko nad mořem likvidovali jeden střemhlavý bombardér za druhým a nakonec nárokovali neuvěřitelných devatenáct štuk. Peruť si během tohoto hektického odpoledne připsala rekordních 37 uznaných sestřelů!