Výpustek v Moravském krasu: Stíny tajemné jeskyně

Ještě v 19. století šlo o zachovalý jeskynní systém a badatelé byli přesvědčeni, že je delší než Sloupské jeskyně. S příchodem moderní speleologie však kolem tohoto rozsáhlého podzemního bludiště přibývaly záhady a otazníky a ve 20. století byla část prostor v několika etapách nenávratně poznamenána lidskou činností. Odlehlejší části systému byly naštěstí zachovány. Zůstaly i některé nezodpovězené otázky a bílá místa na mapě. Dnes se mohou s pohnutou historií jeskyně Výpustek podrobně seznámit návštěvníci. Jedná se totiž o jednu ze 14 zpřístupněných jeskyní České republiky.

Podzemní bič Moravy

Ponorový systém Křtinského potoka ve střední části Moravského krasu je vytvořen ve dvou výškových úrovních. Horní patro Výpustku je rozsáhlejší a jeho částí vede prohlídková trasa. V horním patře se také odehrávala většina významných historických událostí. Spodním patrem protéká aktivní tok Křtinského potoka v hloubce přibližně 40 metrů pod úrovní patra horního. Obě jeskynní úrovně spojuje řada propastí.

TIP: Pod zemí i na povrchu aneb Světoznámým územím Moravského krasu

Paleontologické a archeologické nálezy svědčí o tom, že jeskynní vchody i vlastní prostory Výpustku byly známy odnepaměti. První písemné zmínky pocházejí od mastičkářů z počátku 17. století. Roku 1663 píše o Výpustku učený mnich M.A Vigsius, který již popisuje nebezpečné propasti. O šest let později se o jeskyni podrobně rozepisuje J. F. Hertod z Todtenfeldu v díle „Tartaro – Mastix Moravie“ (Podzemní bič Moravy). Mimo jiné uvádí, že „… v jeskyni jsou místy otvory vedoucí do chodeb a propastí, které se dosud nikdo neodvážil prozkoumati.“

Části ztracené a znovu objevené

Zajímavou a významnou etapou v historii speleologických průzkumů Výpustku byly návštěvy starohraběte Huga Františka Salma, který žil v letech 1766–1836. Poznatky z jeho výprav jsou dodnes opředeny řadou nejasností. Salm označil Výpustek za rozsáhlejší jeskynní systém než byly Sloupské jeskyně, které dobře znal. Při svých cestách do podzemí si značil cestu odsypáváním plev a jak uvádí, spotřeboval 3–4 pytle plev aniž dosáhl konce. Délku všech prostor odhadl na sedm kilometrů. Některé partie nepřehledného bludiště chodeb charakterizoval jako mimořádně nebezpečné. Dokonce uvádí, že na konci 17. století zde zahynulo 14 lidí z Olomouce, kteří do jeskyně vešli a nikdy se nevrátili. Salm údajně nechal tyto zvláště nebezpečné části zazdít, aby uchránil další návštěvníky před neštěstím. Podle dr. Jindřicha Wankela, děda profesora Karla Absolona, se jednalo o prostory za Babickou chodbou.

Wankel také předpokládal, že Salm znal ve Výpustku prostory, jež bylo dosud dopřáno poznat jen několika smrtelníkům a které pak byly dalšími badateli bezvýsledně hledány. Prostory za Babickou chodbou, nazývané dnes Salmův Výpustek byly znovu nalezeny ve 20. letech 20. století a později byl přístup k nim opět zavalen. V dnešní době je tato část opět přístupná, i když pouze speleologům.

Neznámé spodní patro

Koncem 19. století působili ve Výpustku dva významní archeologové – Dr. Martin Kříž a kustod Vídeňské akademie věd Josef Szombathy. Během průzkumů objevili v propasti blízko vchodu asi sto let starou kostru statného muže. V sedimentech chodeb pak byly odkryty kostry pleistocénní zvířeny, jeskynních medvědů, lvů a dalších obratlovců.

Na sklonku 19. století se také podařilo objevit podzemní tok ve spodním patře, když se do propasti č. 3 nechal spustit dělník F. Blažík. O několik let později prostory spodního patra zmapoval Ing. H. Bock, který se spolupracovníkem O. Olbertem odvážně sestoupil za pomoci dvojitého lana, na kterém byly uzly půl metru od sebe. Popisuje, že na dně tekl čistý potok, ztrácející se k severozápadu a stěny byly pokryty bahnem. Hloubka spodního patra byla 35 metrů od vstupu do propasti.

V roce 1947 byla členy Speleologického klubu objevena propast č. 9, která se taktéž napojuje na spodní patra, protékaná Křtinským potokem. Několik desítek metrů dlouhý úsek spodního patra se dosud nepodařilo prozkoumat dál. Po proudu i proti proudu toku brání v pokračování sifony. Odtokový je značně zanesený bahnem. Spodní patro je patrně i klíčem k dalšímu pokračování vodu protékaných cest, jejichž průběh je dosud neznámý.

Fosfátový důl a muniční sklad

K roku 1912 se váže jedna z jeskyňářských záhad. Členové tehdejší „Skupiny jeskynního bádání“, Bulla a Hope, objevili významné pokračování za tzv. Nízkou chodbou. Objevy měly délku přes sto metrů a zjevné pokračování. Patrně však došlo k zavalení ústí této tzv. Vysoké chodby a dodnes nebyla opět nalezena. Nízká chodba byla dobře známa již v dřívějších dobách a její prostory jsou i do dnešní doby zachovány v původním přírodním stavu.

Počátkem 20. století byl zjištěn vysoký obsah fosforu v hlinitých usazeninách Výpustku. Hlíny obsahující nahromaděné zvířecí kosti a netopýří guáno jsou kvalitním fosfátovým hnojivem, a tak byla v květnu roku 1920 zahájena v prostorách jeskyně těžba této suroviny. Během těžby byly výrazně sníženy profily chodeb, z labyrintu chodeb vznikly zánikem skalních přepážek tunelové prostory.

Přínosem byl nález kompletních koster pleistocénních zvířat a z vyvážek se podařilo zachránit i archeologické artefakty dokládající osídlení ve starší době kamenné. Ve 30. letech využívala prostory Československá armáda, která zde vybudovala muniční sklad. V chodbách byly odstřeleny skalní výčnělky a do Výpustku jezdila těžká vojenská technika.

Ztracené podzemní jezero

Těsně před druhou světovou válkou došlo k události, nad kterou si generace speleologů lámou dodnes hlavu. V blíže neurčeném místě byla vykopána šachta a objeveno přes půl kilometru nových prostor s jezery. Z objevu se dochovala mapa, jejíž autorem je Josef Urbánek. Na těchto prostorách jsou zarážející jejich obrovské rozměry. Mapa obsahuje záměry v hodnotách desítek metrů a vrcholem je „Vodní dóm“ s délkou 128 metrů a šířkou kolem 20 metrů. Pokud prostory skutečně existují, jednalo by se o jeden z největších dómů a největší podzemní krasové jezero v republice. Jen pro představu, rozlohou by byla prostora s jezerem o 30 metrů delší, než Hlavní dóm v Kateřinské jeskyni s podobnou šířkou a s jezerní hladinou po celé ploše.

Do dnešní doby se nepodařilo odhalit místo vstupu do těchto prostor, ani při podrobném průzkumu znovu otevřeného Salmova Výpustku. Je pravděpodobné, že ústí k Jezeru se nacházelo v hlavních prostorách, kde ve 40. letech vybudovali Němci podzemní továrnu na letecké součástky. Hlavní chodby jeskyně byly vybetonovány. Z německé továrny se dodnes zachovala kotelna, která vyhřívala jeskynní prostory až na 20 stupňů Celsia. Na sklonku druhé světové války Němci podzemní továrnu zapálili, což byl další nepříznivý zásah.

Současnost napravuje škody

Koncem 40. let a v 50. letech probíhal ve Výpustku nepravidelně speleologický výzkum. V 60. letech zabrala jeskyni a okolní areál Československá lidová armáda, která z ní vytvořila vojenský objekt. V jedné z chodeb, která již prodělala sérii zásahů, vybudovali vojáci podzemní kryt pro záložní velitelské stanoviště. Až v roce 2001 byl objekt vyňat ze systému bojové pohotovosti a odtajněn. V roce 2006 se Výpustku ujala Správa jeskyní české republiky, která jej po úpravách vstupního areálu a jeskyně samotné zpřístupnila veřejnosti.

Správa jeskyní se snaží postupně odstraňovat z jeskyně nežádoucí prvky. Během stále probíhajících úprav trasy se například podařilo odkrýt ústí propasti v Medvědím sálu. Odstraňovány jsou také betonová zdiva, která vybudovali Němci za druhé světové války, aby tak zamezili přístup do chodeb odbočujících z hlavního tahu. Po odstranění zdí se daří znovu odkrýt prostory, které nebyly poznamenány lidskou činností. Některé z nich jsou v těsném sousedství zdevastovaných prostor. Po nejnutnějších úpravách se podařilo některé z těchto částí připojit k prohlídkovému okruhu a tak návštěvníky čeká každým rokem nějaké nové překvapení. V areálu Výpustku vznikla také nová paleontologická expozice. Cesta vývoje této významné a zajímavé jeskyně zažívá pozitivní obrat a speleologické průzkumy přinesou jistě v brzké budoucnosti další objevy.

Rady do batohu

Jeskyně Výpustek je zpřístupněna celoročně. Mezi říjnem a dubnem je pondělí zavíracím dnem. Výjimky a změny v provozní době jsou aktualizovány na stránkách www.caves.cz.

Prohlídka trvá přibližně 70 minut, teplota v krytu je okolo 15 °C a v jeskynních prostorách kolem 8 °C.

Jeskyně Výpustek není tolik vytížena návštěvností jako např. Punkevní jeskyně, ale větší skupiny je lépe objednat emailem na vypustek.rezervace@caves.cz nebo na telefonu 516 439 111. V blízkém okolí je několik turistických stezek a také nádherný barokní kostel Panny Marie ve Křtinách postavený architektem Janem Blažejem Santinim.

Co uvidíte ve Výpustku?

Prohlídka jeskyně začíná ve vstupním vestibulu, kde je bohatá fotodokumentace a expozice zajímavým předmětů, mimo jiné lebek jeskynních medvědů. Pancéřovými dveřmi se návštěvníci dostanou do krytu kde si podrobně prohlédnou všechny zajímavé části podzemního vojenského zařízení. Za objektem krytu se jeskyně rozšiřuje do Medvědího sálu, kde je již v některých partiích patrný původní přírodní charakter podzemí. Medvědí sál přechází v  Babickou chodbu, z níž vybíhá veřejnosti nepřístupné pokračování do tzv. Salmova Výpustku. Jeho prostory mají zcela přírodní charakter a velmi krásnou a bohatou krápníkovou výzdobu.
Návštěvní trasa pokračuje kolem pozůstatků německé kotelny do Jindřichova sálu, kde se nachází pamětní deska z roku 1883, připomínající návštěvu Jana Lichtenštejna. Stojí za zmínku, že Lichtenštejnové v těchto a dalších snáze přístupných prostorách provozovali již na začátku 19. století veřejné prohlídky. Jeskynní prostory osvětlovali loučemi. V Jindřichově sále je ve stropních partiích zachován původní charakter prostor a narůstá zde mladá brčková krápníková výzdoba. Návštěvníci si prohlédnou i tzv. strojovnu náhradních zdrojů pro podzemní kryt a po krátkém úseku prohlídkového okruhu podzemí opouštějí.

Kam zmizelo pět kilometrů?

V současnosti má systém Výpustku délku přibližně 2 km včetně Výpustku Salmova. Otázkou je, kde je dalších 5 km chodeb z období Salmových průzkumů ... Je známo, že Salm často ve svých popisech přeháněl a délku navíc pouze odhadoval. Při průzkumech se zapálenou loučí se musel mnohdy plazit nebo lézt po čtyřech. Při podobných průstupech jeskynními chodbami má člověk pocit, že prošel mnohem více, než je skutečná délka prostor.