Všichni na učiliště? Snaha omezit všeobecné vzdělávání je patrná již 130 let
Snaha podnikatelských kruhů navýšit počet studentů technických škol není překvapivě ničím novým. V českých zemích ji tradičně provází kritika všeobecného vzdělávání v humanitním směru – a to už od chvíle, kdy vznikly první odborné školy
Volání po omezení všeobecného vzdělávání ve prospěch více technicky zaměřené výuky zaznívalo v předlitavské (rakouské) části Rakouska-Uherska již od 80. let 19. století. Navzdory mínění obcí začal stát redukovat „obecné nepotřebné předměty“, jako byly cizí jazyky, zeměpis a tělocvik. Považovaly se za zbytečné, a občas dokonce škodlivé, a záhy se proto odsouvaly do nepovinné sféry.
Pouhé zbytečnosti
Od roku 1883 se tak postupně omezovala všeobecná výuka. Opatření se zdůvodňovalo snahou nepřetěžovat studenty věcmi, které nejsou pro průmysl potřebné, a osvobodit je od „zbytečných nauk a znalostí“. Většina městských škol však na restrikce nedbala, neboť si pravidla vykládala jako platná pro národní školy, nikoliv pro jejich rozšířenější městskou verzi, tzv. měšťanky.
TIP: Je 5× 3 vždy 15? Matematická úloha rozděluje svět sociálních sítí
V roce 1889 byl předložen návrh školského zákona, který vycházel vstříc tlakům podnikatelů a sliboval jim právo zasahovat do podoby výuky – nakonec byl ovšem předpis po velkých protestech učitelů stažen. Gymnázia a měšťanky žily od té doby vlastním životem podle starých pravidel, zatímco změny ve středním školství platily pro ostatní typy ústavů. Stát se však nevzdával a pokoušel se redukovat počet gymnázií či jejich tříd s oficiálním zdůvodněním snížit „nežádoucí přírůstek vzdělaných vrstev“, pro které údajně chybělo uplatnění.
Příliš rychlý vývoj
Široké spektrum odborných škol – od průmyslovek přes řemeslnické školy až po obchodní akademie – vznikalo už od 70. let 19. století. Obvykle si takový ústav zřídily místní městské rady či obchodní komory a poté se jej pokoušely převést pod státní financování. Prestiž zmíněných vzdělávacích institucí však nebyla valná. Stát je přitom podporoval různými výhodami, například nárokem na zkrácenou jednoletou vojenskou službu či odpouštěním školného.
Ani při velkém průmyslovém boomu nebylo uplatnění studentů vycházejících z průmyslovek dobré. Rychlý vývoj na daném poli znamenal, že získané vědomosti za života absolventa zastaraly, a často také celé odvětví zaniklo. Právě tato skutečnost pak vedla po vzniku ČSR v roce 1918 k výrazné státní podpoře všeobecného vzdělávání, kdy se mnohé odborné školy měnily na reálná gymnázia či lycea.
