Vražedkyně na modlitbách: Nemilosrdné kudlanky nábožné

„Kudlanka nábožná, strašlivý žralok ve světě hmyzu,“ napsal Jaromír Tomeček v knize Neklid: „Žádný stegosaurus nebyl nadán takovou vášní žrát, žádný z těch ozubených velkoještěrů nedokázal svou kořist pohltat v tak krátké době. Okamžik a včela neexistovala…“

Od mé první výpravy za kudlankami uplynulo v Dyji už hodně vody, ale můj vztah k nim se nezměnil. Uhranuly mne tehdy a fascinují mě dodnes. Změnily se však mnohé jiné věci, a to i ve světě kudlanek. Díky změně klimatu a postupnému oteplování za nimi již nemusíme putovat na nejjižnější Moravu. Neodvratně se šíří na sever i na západ a kolonizují stále nové lokality. Nejlepším časem pro jejich pozorování jsou letní měsíce.

Hlava jako kolotoč

Kudlanka nábožná (Mantis religiosa) je jediný u nás žijící zástupce z řádu kudlanek (Mantodea), kterých na planetě Zemi údajně existuje kolem 2 500 druhů. Přední pár kudlančích křídel je kožovitý, blanitý zadní pár je skryt pod nimi. V letu můžete spatřit především menší a lehčí samečky (kteří jsou rovněž výrazně plašší); samička dokáže přeletět sotva pár metrů, zatímco sameček i několik desítek. Svých křídel užívají zejména v ohrožení, ale létají spíš neochotně.

Přestože samička dorůstá velikosti 5–9 cm a sameček 4–6 cm, lidským očím unikají díky dokonalému maskování. Kudlanky nábožné jsou zbarveny světle zeleně, na podzim (v září a říjnu) i často hnědě nebo béžově. První hrudní článek (pronotum) je nápadně prodloužen, hlava je trojúhelníková s velkýma očima (což je typickým znakem predátorů). S hlavou může kudlanka otočit téměř o 360°.

Dokonalý zabiják

Přední pár kudlančích končetin je dokonale uzpůsoben k uchvacování kořisti. Kořist je jimi sevřena mezi ozubenou holeň (tibia) a chodidlo (tarsus) jako mezi ostří a střenku zavíracího nože. Na stehně (lemur) má kudlanka varovné černé skvrny. Ty připomínají oči a slouží k zastrašování potenciálních nepřátel. Další dva páry končetin používá hmyzí lovec k pohybu.

Kudlanky trpělivě a nehnutě číhají na drobný hmyz v typické póze se sepnutýma předníma nohama (odtud označení nábožná). Když je kořist v dosahu, vystřelí kudlanka přední nohy, zachytí kořist a zaživa ji začne požírat. Do těla oběti vypouští „sliny“, které lokálně umrtví nervovou soustavu oběti a současně v nich obsažená kyselina naleptá potravu do jakési kaše, kterou predátor snadněji konzumuje. Nejčastější kořistí kudlanek jsou luční kobylky a sarančata, ale čas od času chytí i velkou a bránící se kořist (včely, vosy, sršně atd.). V literatuře se traduje, že mohou ulovit dokonce i drobné obratlovce. To z vlastní zkušenosti potvrdit nemohu.

Milování bezhlavých rytířů

Nehledě k velkosti lze od sebe samice a samce bezpečně rozlišit. Samečkové mají delší tykadla a na zadečku plných 8 článků; u samiček jich napočítáte pouze 6. V rámci čísly vyjádřitelných kritérií však samičky své partnery výrazně předčí při porovnání délky života. Dámy žijí zpravidla 7–8 měsíců, samečkové pouze 1–2 měsíce. K jejich dlouhověkosti určitě nepřispívá specifický námluvní rituál.

Kudlanky jsou vytrvalí milenci a jejich páření může trvat i několik hodin. Samečci se k vyvolené partnerce přibližují velmi opatrně – někteří zezadu, jiní naopak zepředu, roztahují křídla a předvádějí jakýsi taneček. V průběhu aktu samička partnera doslova „láskou sežere“. Začne od hlavy, ale kopulace neustává. Centrum pro kopulační pohyby má totiž sameček umístěné v poslední nervové uzlině na konci zadečku, takže když mu samice ukousne hlavu, statečně pokračuje v milování jako bezhlavý rytíř.

TIP: Lvi říše hmyzu: Zabijácká duše kudlanek

V mnoha textech se dočtete, že manželský kanibalismus kudlanek je takřka pravidlem. Já sám jsem ho však v přírodě sledoval pouze jedenkrát a konzultacemi s odborníky jsem zjistil, že ani oni nepovažují tento akt v přírodě za příliš častý (při chovu v zajetí je prý mnohem obvyklejší).

Kudlanky nábožné se mohou množit i partenogeneticky: když samičky nemají nablízku žádného partnera, vyvine se jedinec ze samičího vajíčka bez oplození samčí buňkou. V tomto případě se však rodí pouze samičky. I to může být důvodem, proč na mnoha lokalitách výskytu těchto lvů říše hmyzu jednoznačně převažují samice.