Vražedkyně na modlitbách: Nemilosrdné kudlanky nábožné
Už před čtyřiceti lety mě spisovatel Jaromír Tomeček pozval na výpravu za hmyzími dravci. Na svazích jeho milované Pálavy jsme pátrali mnoho hodin, když můj Mistr vykřikl: „Mám ji!“ Poprvé v životě jsem spatřil fascinujícího zabijáka hmyzího světa – kudlanku nábožnou.
„Kudlanka nábožná, strašlivý žralok ve světě hmyzu,“ napsal Jaromír Tomeček v knize Neklid: „Žádný stegosaurus nebyl nadán takovou vášní žrát, žádný z těch ozubených velkoještěrů nedokázal svou kořist pohltat v tak krátké době. Okamžik a včela neexistovala…“
Od mé první výpravy za kudlankami uplynulo v Dyji už hodně vody, ale můj vztah k nim se nezměnil. Uhranuly mne tehdy a fascinují mě dodnes. Změnily se však mnohé jiné věci, a to i ve světě kudlanek. Díky změně klimatu a postupnému oteplování za nimi již nemusíme putovat na nejjižnější Moravu. Neodvratně se šíří na sever i na západ a kolonizují stále nové lokality. Nejlepším časem pro jejich pozorování jsou letní měsíce.
Hlava jako kolotoč
Kudlanka nábožná (Mantis religiosa) je jediný u nás žijící zástupce z řádu kudlanek (Mantodea), kterých na planetě Zemi údajně existuje kolem 2 500 druhů. Přední pár kudlančích křídel je kožovitý, blanitý zadní pár je skryt pod nimi. V letu můžete spatřit především menší a lehčí samečky (kteří jsou rovněž výrazně plašší); samička dokáže přeletět sotva pár metrů, zatímco sameček i několik desítek. Svých křídel užívají zejména v ohrožení, ale létají spíš neochotně.
Přestože samička dorůstá velikosti 5–9 cm a sameček 4–6 cm, lidským očím unikají díky dokonalému maskování. Kudlanky nábožné jsou zbarveny světle zeleně, na podzim (v září a říjnu) i často hnědě nebo béžově. První hrudní článek (pronotum) je nápadně prodloužen, hlava je trojúhelníková s velkýma očima (což je typickým znakem predátorů). S hlavou může kudlanka otočit téměř o 360°.
Dokonalý zabiják
Přední pár kudlančích končetin je dokonale uzpůsoben k uchvacování kořisti. Kořist je jimi sevřena mezi ozubenou holeň (tibia) a chodidlo (tarsus) jako mezi ostří a střenku zavíracího nože. Na stehně (lemur) má kudlanka varovné černé skvrny. Ty připomínají oči a slouží k zastrašování potenciálních nepřátel. Další dva páry končetin používá hmyzí lovec k pohybu.
Kudlanky trpělivě a nehnutě číhají na drobný hmyz v typické póze se sepnutýma předníma nohama (odtud označení nábožná). Když je kořist v dosahu, vystřelí kudlanka přední nohy, zachytí kořist a zaživa ji začne požírat. Do těla oběti vypouští „sliny“, které lokálně umrtví nervovou soustavu oběti a současně v nich obsažená kyselina naleptá potravu do jakési kaše, kterou predátor snadněji konzumuje. Nejčastější kořistí kudlanek jsou luční kobylky a sarančata, ale čas od času chytí i velkou a bránící se kořist (včely, vosy, sršně atd.). V literatuře se traduje, že mohou ulovit dokonce i drobné obratlovce. To z vlastní zkušenosti potvrdit nemohu.
Milování bezhlavých rytířů
Nehledě k velkosti lze od sebe samice a samce bezpečně rozlišit. Samečkové mají delší tykadla a na zadečku plných 8 článků; u samiček jich napočítáte pouze 6. V rámci čísly vyjádřitelných kritérií však samičky své partnery výrazně předčí při porovnání délky života. Dámy žijí zpravidla 7–8 měsíců, samečkové pouze 1–2 měsíce. K jejich dlouhověkosti určitě nepřispívá specifický námluvní rituál.
Kudlanky jsou vytrvalí milenci a jejich páření může trvat i několik hodin. Samečci se k vyvolené partnerce přibližují velmi opatrně – někteří zezadu, jiní naopak zepředu, roztahují křídla a předvádějí jakýsi taneček. V průběhu aktu samička partnera doslova „láskou sežere“. Začne od hlavy, ale kopulace neustává. Centrum pro kopulační pohyby má totiž sameček umístěné v poslední nervové uzlině na konci zadečku, takže když mu samice ukousne hlavu, statečně pokračuje v milování jako bezhlavý rytíř.
TIP: Lvi říše hmyzu: Zabijácká duše kudlanek
V mnoha textech se dočtete, že manželský kanibalismus kudlanek je takřka pravidlem. Já sám jsem ho však v přírodě sledoval pouze jedenkrát a konzultacemi s odborníky jsem zjistil, že ani oni nepovažují tento akt v přírodě za příliš častý (při chovu v zajetí je prý mnohem obvyklejší).
Kudlanky nábožné se mohou množit i partenogeneticky: když samičky nemají nablízku žádného partnera, vyvine se jedinec ze samičího vajíčka bez oplození samčí buňkou. V tomto případě se však rodí pouze samičky. I to může být důvodem, proč na mnoha lokalitách výskytu těchto lvů říše hmyzu jednoznačně převažují samice.
Nedokonalá proměna a pozoruhodná ohleduplnost
Mladí jako rodiče
Po oplození kladou samičky až do října asi 200 vajíček do pěnových kokonů (ooték). Larvy přezimují, líhnou se na jaře a dospívají koncem léta. Kudlanky patří mezi hmyz s proměnou nedokonalou. To znamená, že u nich neexistuje stádium kukly (pupa) a larvy (nymfa) – mladí se podobají dospělcům (imagu); pouze nemají vyvinuta křídla a rozmnožovací orgány, které získávají až po posledním svlečení (ekdyzi).
Pověra kudlančích kusadel?
Již mnohokrát jsem slyšel, že kudlanka nábožná dokáže při ohrožení člověka bolestivě kousnout. To rozhodně nemohu potvrdit. Manipuloval jsem snad se stovkami exemplářů, ale sílu a stisk jejich kusadel jsem nikdy neokusil.
Kam za kudlankami
Přestože se v některé literatuře stále konzervativně uvádí, že kudlanky nábožné obývají pouze nejjižnější lokality Moravy, setkáte se s nimi již na mnoha místech naší vlasti. Již dávno tento fascinující hmyz osídlil Brněnsko, připutoval na Tišnovsko a pokračuje ve své „kolonizaci“ dále údolími Českomoravské vrchoviny. Kudlanky osídlili okolí Brodku u Prostějova (Sněhotice), podhůří Jeseníků (Šternbersko), dorazili k Hradci Králové (lokalita Na Plachtě) a zcela jistě i do mnoha dalších míst. Jejich současný výskyt však nebyl dosud detailně zkoumán.