Vojenské pokusy na lidech: Historie supertajného amerického projektu

Dokonalý agent Jason Bourne se zrodil v mysli spisovatele thrillerů Roberta Ludluma a světovou proslulost mu zajistila filmová série s Mattem Damonem v titulní roli. Projekty, které měly stejné cíle jako fiktivní Treadstone, však fungovaly na obou stranách fronty studené války. Reální Jasonové Bournové možná nebyli tak dokonalí, ale zato jich byly stovky, nebo spíše tisíce. 

Jedním z programů, které mohly Ludlumovi posloužit jako vzor při psaní románu o agentu Bournovi, byl projekt MK-ULTRA americké CIA. Nechybělo mnoho a svět by se o něm nikdy nedozvěděl. V roce 1973 nařídil ředitel CIA veškerou přísně utajovanou dokumentaci projektu MK-ULTRA skartovat. 

Její nepatrný zlomek – asi dvacet tisíc dokumentů – byl však omylem uložen mezi účetními doklady a skartaci unikl. Jejich objev dal v roce 1975 podnět k vyšetřování projektu zvláštními výbory ustanovenými americkým Kongresem. 

Na počátku byla Kancelářská svorka

Počátky programu MK-ULTRA je nutné hledat v posledních dnech druhé světové války, kdy Američané zahájili operaci Kancelářská svorka (Paperclip). Cílem bylo najít významné německé vědce a získat je pro spolupráci, případně se dostat k výsledkům jejich válečných výzkumů. Američané tak „zlanařili“ třeba špičkové raketové odborníky včetně Wernhera von Brauna, duchovního otce německých raket V-2 i pozdějšího amerického kosmického programu Apollo. Podobně hledali útočiště u Američanů také další vědci. Byli mezi nimi i biologové a lékaři, kteří měli na svědomí pokusy na lidech v koncentračních táborech. 

Záhy po skončení druhé světové války začaly prosakovat různě hodnověrné zprávy o tom, že Rusové a Číňané intenzivně pracují na vývoji technik pro ovládání lidské mysli. Během korejské války měli být takovým technikám vystaveni i američtí zajatci. Američané dostali strach, že by nad nimi mohli mít soupeři brzy navrch, a tak se v roce 1950 zrodil projekt Bluebird, vzápětí přejmenovaný na Artichoke. Cíl byl jasný: nalézt účinné techniky pro ovládání lidské mysli, navodit změny lidského chování, zvyšovat odolnost vlastních agentů při výsleších a naopak najít způsoby výslechu, které by dokázaly spolehlivě zlomit cizí agenty. 

Jak zdrogovat Fidela

Třináctého dubna roku 1953 nařídil šéf CIA Allen Dulles spuštění projektu MK-ULTRA, který navazoval na Artichoke, a do jeho čela postavil Sidneyho Gottlieba. Zpočátku využíval projekt dobrovolníky, kteří se podrobili například testům účinků nejrůznějších drog. Jenže to nestačilo. CIA se později vážně zabývala kupříkladu plány na tajné podání drog kubánskému vůdci Fidelu Castrovi, a proto bylo nutné simulovat podávání drog u lidí, kteří o tom neměli ani tušení.

Pokračování: Vojenské pokusy na lidech: Hledá se ovladač mysli (vychází 22. října)

V roce 1964 se MK-ULTRA změnil na MKsearch a jeho hlavním úkolem se stal vývoj dokonalé „drogy pravdy“ – látky, po které by vyslýchaný nedokázal lhát ani zapírat. Ve hře však byly také další ambiciózní projekty: americké námořnictvo si například pohrávalo s nápadem na zařízení k vymazání paměti. Z dochované dokumentace a výslechu svědků se však zdá, že se tento projekt nikdy nerozběhl.

MK-ULTRA rozhodně netrpěl nouzí: už v roce svého spuštění měl k dispozici deset milionů dolarů, jejichž čerpání nebyl vedoucí projektu Sidney Gottlieb povinen nikomu zdůvodňovat. 

Dětské oběti

Mnohé nasvědčuje tomu, že do programu MK-ULTRA byly zapojeny i děti. Pocházely z USA a Kanady, ale i z Mexika a různých zemí Jižní Ameriky. Některé byly už od sedmi let vystavovány mučení, znásilňování, elektrickým šokům, musely užívat drogy a pomocí hypnózy jim byly do mysli implantovány nejrůznější informace. Cílem bylo vychovat naprosto loajální a poddajné jedince. Často se počítalo s tím, že se budou živit prostitucí a nebude pak těžké je využít k diskreditaci a následnému vydírání politiků a dalších vlivných a významných lidí.