Vlci světových moří: Nové šance pro žraloky

Žraloci se starají o regulaci dalších živočišných druhů. Požírají staré, nemocné a slabé jedince a tím pomáhají stimulovat různé populace mořských zvířat. Množství žraločích druhů je specializováno na rozdílné typy kořisti a o to těžší je říct, co přesně by se stalo, kdyby žraloci ze světových moří zmizeli. Odpověď na tuto nejen zajímavou ale především velmi důležitou otázku je předmětem odborných dohadů. Podle výsledků mnoha studií však lze s určitostí soudit, že pro oceány ani pro člověka by nešlo o nic pozitivního.

Ploutve a žraločí „odpad“

Dříve bylo pro člověka žraločí maso v zásadě nezajímavé, ale prořídlá hejna komerčně lovených ryb (zejména tuňáků) společně s módním diktátem udělaly ze žraloků zdroj potravy. Z ekonomického hlediska mají největší hodnotu ploutve, z nichž se v Asii připravuje speciální polévka. Kvůli ploutvím lidé loví žraloka hnědého, býčího, černoploutvého, ostronosého, sleďového, modrého, liškouna obecného a různé druhy kladivounů. Rybáři jim ploutve zaživa odřežou a zmrzačené tvory házejí zpět do moře, kde se buď utopí, nebo jsou okamžitě sežráni jinými jedinci. Odborníci odhadují, že takový osud postihne za rok asi 200 milionů jedinců.

TIP: Jak loví žraloci aneb Vyrovnané šance nerovných protivníků

Mimo ploutve není žraločí maso pro rybáře tolik lukrativní. Využívá se ovšem žraločí chrupavka a žraločí játra, u nichž se věří, že mají protirakovinné účinky a všeobecně blahodárně působí na lidské zdraví. Jejich skutečný účinek ovšem dosud nebyl prokázán klinickými studiemi.

První kroky nezbytné cesty

Masový lov žraloků odstartoval v roce 1986. Od té doby utrpěla veškerá žraločí populace, ale kriticky poklesly zejména stavy žraloka černoploutvého (o 93 %) a tygřího (o 97 %). Populace žraloka býčího, žraloka velrybáře a kladivouna obecného klesly dokonce o 99 %!

Rybáři se pochopitelně snaží, aby úlovky v jejich sítích byly co nejbohatší, ale přesto dochází k poklesu, což jednoznačně svědčí o vyčerpání populací. Žraloci, obzvlášť velké druhy, dosahují pohlavní dospělosti až v desíti letech a obnova zdecimovaných populací proto trvá velmi dlouho. Žralokům je třeba poskytnout právní ochranu. Jako první přistoupila k tomuto kroku Jihoafrická republika, kde byl již v roce 1991 vyhlášen žralok bílý za chráněný druh. Až v roce 2009 USA velmi zpřísnily zákony na ochranu žraloků a regulaci rybolovu, přičemž se zaměřily zvláště na metodu „finningu“ (odřezávání ploutví).

K zajištění produkce žraločích ploutví a masa bylo dále zvažováno zřízení žraločích farem podobných lososím, které existují například u kanadských břehů. V případě žraloka je ale z hlediska dlouhého reprodukčního cyklu a vysoké potravní náročnosti provozování takových zařízení nemožné.

Vítězství rozumu

Intenzivní rybolov přivedl některé druhy žraloků, včetně aktuálně velmi ohrožených, na pokraj vyhubení. Pro jejich záchranu je třeba zavést přísné kvóty, nebo dokonce dočasně zakázat lov v klíčových oblastech. Hlavně velké dlouhověké druhy tak budou moci obnovit své populace. Jestliže bude lov pokračovat dál stejným tempem, budeme některé druhy za pár let znát již jen z fotek a filmů.

Velká šance pro žraloky spočívá v tom, že si rozumní a odpovědní lidé uvědomí, že mořím by bez vrcholových predátorů hrozil kolaps. Zodpovědný přístup by mohl podpořit i fakt, že přímořským zemím mohou ekonomicky přinést mnohem více živí než mrtví žraloci. Možnost se s nimi setkat totiž láká mnohé turisty a zejména potápěče. Takzvaný ekoturismus je v dnešní době mezi lidmi velmi oblíbený a díky němu se daří zachraňovat velké množství živočišných i rostlinných druhů. Doufejme, že ochrana žraloků bude stále sílit a podaří se nám zastavit nebo alespoň zpomalit jejich vymírání.