Vetřelec v mravenčím hnízdě: Nesnadné soužití mravenců s cvrčíky

Myrmekofilové, jak se hmyzu žijícímu uvnitř, nebo v bezprostřední blízkosti mravenišť říká, přebývají v temnotě mravenčího hnízda a využívají výhod tohoto neobvyklého bydliště. Na oplátku poskytuje mravencům řada z nich sladké výměšky, tzv. medovici, která je tímto společenským hmyzem velmi vyhledávána. Vztahy mezi mravenci a jinými druhy hmyzu jsou složité a věda nám přináší stále nové a nové poznatky. O cvrčíkovi mravenčím (Myrmecophila acervorum) a jeho životě v mraveništi toho ovšem zatím víme jen velmi málo.

Klidná koexistence

Vždy mne velice zajímal hmyz, který žije v hnízdech nejrůznějších druhů mravenců společně se svými „hostiteli“. V zimních měsících jsem prohledával kupy lesních mravenců rodu Formica, na jaře jsem jezdil na jižní Moravu do okolí Pouzdřan, kde je pro milovníky myrmekofilních brouků učiněný ráj. Někdy jsem také prohledával hnízda velkých mravenců druhu Formica sanguinea a snažil jsem se v nich objevit velké drabčíky Lomechusoides strumosus.

Při své první letošní návštěvě pískovny u obce Nučničky jsem objevil ve starém borovém kmeni hnízdo mravenců Formica fusca. K mému nadšení jsem mezi nimi brzy spatřil pobíhat několik malých myrmekofilních cvrčků. Hbitě se míhali mezi mravenci a snažili se ukrýt hlouběji v kmeni. Pánové hnízda o ně nejevili přílišný zájem a malí vetřelci tak v klidu pobíhali sem a tam.

Těžký start vetřelce

Cvrčík mravenčí patří mezi rovnokřídlý hmyz, tedy do stejné skupiny jako kobylky, sarančata, škvoři nebo švábi. Je to bezkřídlý hmyz, jehož životním prostorem jsou právě hnízda nejrůznějších druhů mravenců. Já osobně jsem je pozoroval v hnízdech mravenců Formica fusca, Lasius brunneus, Lasius niger a u mravenců rodu Myrmica.

Cvrčík žije v mraveništi jako parazit, který se živí „lízáním“ povrchu mravenčích vajíček a kutikuly živých i mrtvých mravenců a také přijímáním tekutin z úst mravenců a pravděpodobně i jejich larev (trophallaxis). Zejména počátek tohoto způsobu života ale zřejmě vůbec není jednoduchý. Cvrčíci jsou mravenci zpočátku napadáni a brání se útěkem nebo i překvapivě dlouhým skokem (u severoamerického cvrčíka M. manni byl pozorován až 40 cm dlouhý skok). Přes jeho opatrnost a agilnost výjimečně dochází i k zabití vetřelce.

„Partneři“ daleko za humny

Přes riskantnost celého podniku se cvrčíci stále snaží k mravencům přibližovat a kontaktem s nimi získat chemickou kamufláž. Během týdne se jim většinou daří získat od mravenců jejich „pach“ (kutikulární uhlovodíky) a dokážou tak napodobit rozpoznávací signály mravenců, kteří je zřejmě nadále vnímají velmi podobně jako své druhové „kolegy“. Na nová místa se šíří po mravenčích cestách a jejich cesty do nových mravenčích hnízd probíhají pravděpodobně zejména v noci.

Ačkoli podrobnosti z života tohoto pozoruhodného druhu nejsou příliš známy, hovoří se o tom, že v hnízdě plní úlohu jakéhosi čističe, který má s mravenci spíše přátelský vztah. Někteří vědci se domnívají, že tito drobní cvrčkové čistí mravencům nohy od nečistot, podobně jako severoamerický druh Myrmecophila nebrascensis. Koneckonců je čištění velmi důležitou součástí života samotných cvrčíků. Neustálá očista se týká zejména tykadel a štětů na zadečku. Na těchto místech mají totiž senzory používané při vnitro- i mezidruhové komunikaci.

TIP: Příživníci mezi mravenci: Hmyzí podvodníci pachových značek

Je zajímavé, že mimo mraveniště vydrží cvrčkové jen velmi krátkou dobu a rychle hynou. Další zajímavostí je, že na našem území se tento cvrček rozmnožuje partenogeneticky. To znamená, že v Česku jsou doposud známé pouze samičky a samci zatím byli nejblíže nalezeni v Německu. V jižních částech areálu jsou ovšem samci početní a druh se rozmnožuje normálně bisexuálně.