Verše Kelleyho dcery: První slavnou básnířkou v Čechách byla Angličanka
V předmoderní době představovaly spisovatelky raritu, jež společnost sice fascinovala, leč zároveň i děsila. V českých zemích se na tomto poli prosadila anglická básnířka Alžběta Johanna Westonia
Pero je mocný nástroj a tradiční společnosti si moc asociovaly spíš s muži než s takzvaným „něžným pohlavím“, u něhož bývala vyžadována podřízenost. O to více pozornosti však na sebe poutají autorky, které se i přes ztížené podmínky doby dokázaly na tomto poli prosadit.
Žádné proto-feministky
Není možné spatřovat v těchto ženách jakési proto-feministky a přemýšlet o nich v intencích emancipačních snah, protože by to znamenalo podsouvat jim politické cíle, které jejich myslím a srdcím nebyly vlastní. Neusilovaly o systémovou změnu společenského řádu či o nastolení rovnosti pohlaví v dnešním slova smyslu, přesto však jejich díla tvoří pomyslné kamínky na dlouhé cestě k uznání intelektuální autonomie jedné poloviny lidského rodu.
Již z období pozdního středověku jsou z českých zemí (byť zprostředkovaně) známy ojedinělé příklady žen, které byly literárně činné. Nemůžeme se sice ani zdaleka pyšnit tak výraznými talenty, jakým byla například ve Francii přelomu 14. a 15. století Christine de Pisan, a dokonce většinou neznáme ani jejich jména, přesto by neměly zůstat bez povšimnutí.
Anglická básnířka v Čechách
Nesmělý zlom v Čechách představuje až období konce 16. a počátku 17. století, kdy zde působila pozoruhodná básnířka Alžběta Johanna Westonia. Talentovaná autorka anglického původu, k němuž se po celý život hrdě hlásila, publikovala své verše latinsky, nicméně svým životem je s českými zeměmi pevně spjata. Do Prahy přicestovala jako nevlastní dcera magistra Kelleyho, známého alchymisty Rudolfa II. Tato příbuzenská vazba pro ni byla výhrou, ale i prokletím. V okamžiku, kdy Kelley upadl do císařské nemilosti, se tato automaticky vztáhla i na jeho blízké.
Vzdělaná Johanna proto svůj literární um často využívala v boji za znovuzískání rodinné prestiže i majetku ve vztahu k císaři a jiným vlivným šlechticům té doby. Vedle této trpké zkušenosti ji po celý život pronásledovaly taky bolestné ztráty jejích nejbližších. Překladatel a editor jejího díla Eduard Petrů soudí, že právě autorčin tragický osud v kombinaci s nesporným nadáním a faktem, že byla ženou, je hlavním důvodem, proč Westoniino dílo nebylo na rozdíl od mnoha jejích současníků zapomenuto.
