Vědci zřejmě zjistili, kde v mozku sídlí „tekutá“ inteligence
Zkoumání vlivu poškození jednotlivých částí mozku na projevy pacientů dovedlo odborníky ke zjištění, kde vzniká dlouho hledaná tekutá inteligence
Americký psycholog Raymond Cattell před lety zavedl pojmy „tekutá“ (fluidní) a „krystalická“ inteligence. Tekutá inteligence představuje základní procesy myšlení, které téměř nezávisejí na vzdělání a kulturních vlivech, zatímco krystalická inteligence podle Catella využívá naučené postupy myšlení a znalosti.
Tekutá inteligence je pro lidi zásadní především při řešení komplexních, abstraktních problémů a problémů, s nimiž se nikdy předtím nesetkali. Umožňuje vymýšlet nové věci a postupy, od vytvoření jazyka a ovládnutí ohně, až po umělé inteligence a kvantové počítače. Není výhradně lidská, ale právě tekutá inteligence z nás do značné míry udělala to, co jsme. Tento typ inteligence rovněž významně přispívá k osobnímu úspěchu (či neúspěchu) jednotlivce.
Neurovědci měli až doposud problém zjistit, kde vlastně tento typ inteligence sídlí v lidském mozku. Tým britské University College London, který vedla Lisa Cipolotti, je přesvědčený, že uspěl. Během výzkumu, jehož výsledky publikoval vědecký časopis s příznačným názvem Brain, zjistili, že pochody, jejichž výsledkem je tekutá inteligence, velmi pravděpodobně probíhají v pravé části čelního laloku koncového mozku.
Fungování mozku nás velmi zajímá, stejně jako fyziologická podstata inteligence. Zároveň je ale velmi problematické tyto věci zkoumat, kvůli faktické nemožnosti provádět experimenty na živých lidech. Vědci se proto musejí uchylovat k důmyslným postupům, které by takové experimenty alespoň z části nahradily.
TIP: Neurologové objevili malou část mozku, která funguje jako vypínač vědomí
Mapování lidského mozku ve skutečnosti velmi závisí na výzkumu zvířecích mozků. Čím více se ale takový výzkum dostává do oblasti pokročilých mozkových funkcí, jako je třeba právě inteligence, tím méně je výzkum na zvířatech použitelný pro poznatky o lidském mozku. Badatelé proto při hledání sídla tekuté inteligence využili pozoruhodný přístup s analýzami poškození mozku (lesion-deficit mapping). Tento přístup se využíval již dříve, tentokrát ale šlo o rozsáhlou studii.
Jde vlastně o využití nezamýšlených „experimentů“, kdy z nějakého důvodu dojde k poškození mozku pacienta. Vědci sledují, jakým způsobem se projeví poškození té které části mozku na chování a uvažování dotyčného člověka. Tímto způsobem zjistili, že se tekutá inteligence zhoršuje u pacientů, kteří mají poškozenou pravou část čelního laloku.