Věčné lásky: Bledý posel, který vykvétá před začátkem jara

Bledule v květomluvě znamená „Moje láska je věčná“. Něžné kvítky bledule jarní (Leucojum vernum) sice nejsou v pravém smyslu věčné, ale urputnost, se kterou každým rokem prorážejí sníh, rozhodně tento prvek vytrvalosti a věrnosti v hojné míře obsahuje. Bledule se derou na svět, zatímco vše v okolí ještě dřímá zimním spánkem. Poutníkovi s pokorným srdcem tak drobné kvítky připadají jako skutečný zázrak…

Jedovaté krásky

Bledule, jimž se lidově říkalo koukořička nebo koukořík, zřejmě okouzlovala lidi odjakživa – podle charakteru zimy vykvétají různě brzy, ale většinou již v únoru. Na stanovištích pak jsou jejich květy k vidění někdy až do dubna. Své jarní nedočkavosti určitě vděčí i za to, že se u nás v zahrádkách pěstují už od 15. století. Náleží k jednoděložným rostlinám (Liliopsida) v řádu liliotvaré (Liliales), čeledi amarylkovité (Amaryllidaceae). 

„Poklekám k mnoha květinám,“ svěřuje se krajinný ekolog a obdivuhodný znalec přírody Tišnovska doc. Ing. Jan Lacina, CSc., „k bledulím však zejména. Mají půvabnou nahořklou vůni, po lýkovci první jarní.“ Tato vůně je zřejmě pro zvířata jednoznačným indikátorem jedovatosti. Bledule totiž obsahují jedovaté alkaloidy leucojin, lykorin, galathamin a isotazatin. Jejich požití způsobuje nadměrné slinění, zvracení, průjem a celkovou slabost. Černá zvěř toto nebezpečí instinktivně vycítí a určitě proto jsem nikdy nepozoroval stopy rytí divočáků v bledulových polích.

„Únik“ do volné přírody

Bledule jarní je primárně evropským druhem. Svou domovinu má ve střední Evropě, odkud přesahuje do západní, jižní a východní Evropy. V České republice se vyskytuje ve vlhkých lesích, zejména v luzích a v suťových lesích, anebo na vlhkých loukách od nížin až do hor. Na Moravě se bledule vyskytují téměř všude, ale chybí v karpatské části. Stejně tak je nenajdete ani v západních Karpatech na Slovensku. Další přirozený areál bledulí začíná až ve východních Karpatech na východním Slovensku a pokračuje na Ukrajinu. Zde se někdy považuje za endemický poddruh – Leucojum vernum subsp. carpaticum. Skvrnky tohoto poddruhu jsou výrazně žluté, rostlina má mohutnější vzrůst a v populaci je zvýšený počet dvoukvětých jedinců. 

V minulosti byla bledule v Česku mnohem hojnější. Kvůli necitlivým zásahům a devastaci krajiny – znečištění, nadměrnému hnojení a melioraci toků – vhodných lokalit ubylo a nadále ještě bohužel ubývá. Poněvadž je bledule oblíbenou zahradní rostlinou, došlo v některých oblastech k jejímu zplanění a „úniku“ do přírody mimo přirozený areál. Lze ji proto vidět např. ve Skandinávii nebo na americké Floridě.

Bledule na vaší zahrádce

Ačkoli se tedy bledule někde šíří mimo areál původního výskytu, u nás jich spíš ubývá. Je proto rozhodně trestuhodné a barbarské vyrýpávat je ve volné přírodě. Pokud toužíme mít tyto kouzelné posly jara na zahrádce, můžete jejich cibulky koupit v obchodech se zahradnickým zbožím a semeny. Také je možné sehnat je přes internet. Cibulky je dobré kupovat na podzim a hned po koupi je zasadit do humózní kypré půdy na vlhké stanoviště. Vlhkost se drží pod listnatými stromy a keři, které ji drží stíněním. 

Cibulky bledulek obvykle vysazujeme v srpnu až září, asi osm centimetrů pod zem a asi sedm až deset centimetrů od sebe. Zasazujeme je po skupinkách z důvodu uchycení. V zimním období je vhodné rostliny zakrýt chvojím nebo listím, které je však potřeba brzy zjara odklidit a nebránit rostlinám v růstu a květu a zabránit tak jejich přílišnému vytahování. Rozmnožování bledulí je možné dělením jejich trsů na jaře nebo výsevem semen v srpnu až září.