Ve znaku zeleného kopyta: Léčivé i smrtelně nebezpečné kopytníky
Rod kopytníků není českým botanikům neznámý. Málokdo ovšem ví, že se jedná o poměrně početný a různorodý rod s více jak 90 popsanými druhy, které se vyskytují na všech kontinentech severní polokoule
Kopytníky jsou většinou rostliny mírného pásma, ale některé druhy v jihovýchodní Asii zasahují i do tropů. Nejvíce druhů roste v Japonsku (přes 30) a na jihovýchodě USA v Apalačském pohoří (10).
Kopytníky patří mezi nejproslulejší léčiva středověku. Celá rostlina kořeněně voní a její chuť se podobá pepři či zázvoru. První záznamy o použití a pěstování kopytníků jako léčivých rostlin pocházejí z Japonska (6. století) a z Evropy (9. století). Jejich léčivý účinek byl ale pravděpodobně znám ještě dřív. Ve středověku měl kopytník široké použití – čerstvý oddenek byl nejúčinnější známé dávidlo, užíval se i jako diuretikum, diaforetikum, proti nachlazení a zimnici.
TIP: Krása plující na hladině aneb Náročné splývání vodních rostlin
Některé druhy slouží v malém množství i jako aromatický povzbuzující prostředek, tonikum či proti nadýmání. Větší množství má však dráždivé účinky, může ochromit cévy i centrální nervový systém a dokonce způsobit smrt.
Slovníček
- oddenek – zásobní část, často výběžek kořene, v níž rostlina přezimuje
- diuretikum – močopudný prostředek
- diaforetický – potopudný prostředek
- analgetický – prostředek proti bolesti