Vavřínové lesy na Madeiře: Místo, kde jaro nikdy nekončí

Prales tvoří součást Parque Natural de Madeira, založeného v roce 1982, jenž se rozkládá na 15 % portugalského ostrova. Porost se vyznačuje značnou vlhkostí, a jeho zeleň tak několik hodin denně halí mlžný opar. I to přispívá nejen ke snovým pohledům skrz větve stromů, ale také k ohromné pestrosti původní fauny a flóry: Kromě unikátních druhů hmyzu, pavouků či měkkýšů lze na malém kousku pevniny v Atlantiku narazit na holuba dlouhoprstého či na dva vzácné zástupce netopýrů – stromového a makaronéského, kteří se jinde na Zemi nevyskytují.

Září barvami

Díky relativní izolovanosti Madeiry se tamní les nepotýká se zavlečenými druhy, tudíž si po tisíce let uchoval z devíti desetin stejnou strukturu. Hraje významnou roli také při udržování hydrologické rovnováhy na ostrově, což má velký význam pro přetrvání biologické rozmanitosti. 

Když se prales právě nenoří do mlhy, září žlutými květy vavřínu azorského, modrými a bílými kalokvěty i červenými bobulemi cesmíny. Prožitek z jeho návštěvy umocňují věkovité stromy, jejichž stáří se v některých případech odhaduje až na 800 let. Společnost jim dělají endemické mechy i vodopády a útesy, stejně jako ojedinělé uměle vytvořené zavlažovací kanály – proslulé levády. 

Podél slavných levád

Soustavu začali už v 15. století budovat první portugalští osadníci, aby mohli přivádět vodu na subtropický jih ostrova ze severu, kde ročně spadne až 2 000 mm srážek. Pokud jde o celkovou délku levád, zdroje se různí, ale od roku 2007 zaznívají údaje o 2 400 až 5 000 km. Podél kanálů vedou až dvoumetrové cesty, umožňující přístup do jinak neproniknutelného lesa. Kvůli ochraně přírody však návštěvníci musejí často projít až 600 metrů dlouhým tmavým tunelem.

TIP: Madeira, ostrov věčné zeleně a zahrada uprostřed Atlantiku

Část pralesa kdysi do určité míry poškodily pasoucí se ovce a kozy, brzy však oblast opustily. A nenarazíte tam ani na obdělávanou půdu či budovy – jen pár chatek pro ty, kdo se starají o levády.