V týlu nepřítele: Oddíl L 11. brigády zvláštní letecké služby
Jedna z nejslavnějších speciálních jednotek světa – britská SAS – se zrodila během bojů s Němci a Italy v severní Africe. Její příslušníci mnohdy ani neměli dostatečné vybavení, a tak je museli krást spojeneckým oddílům. Přesto dokázali Němcům zle zatápět
Během africké kampaně (1940–1943) přišel mladý důstojník David Stirling s nápadem zformovat malou jednotku, která by v týlu nepřítele napadala sklady, letiště a další strategické cíle. Velení povýšilo iniciativního muže na majora a dalo jeho vizi zelenou. Zrodil se Oddíl L 11. brigády zvláštní letecké služby (název měl zmást nepřítele), který zpočátku čítal pouhých 60 mužů a šestici důstojníků.
Stirlingovi vojáci dokázali i přes počáteční neúspěchy, že s nimi musí nepřítel počítat. Jejich rychlé akce ve stylu „udeř a uteč“ deptaly Italy i Němce a uznání jim vyjádřil i sám polní maršál Erwin Rommel. A to vše navzdory tomu, že se museli potýkat s nedostatkem vybavení i dalšího materiálu, který si v případě potřeby opatřovali sami od spojeneckých jednotek – k nelibosti Novozélanďanů, jejichž tábor několikrát vykradli.
Po zuby ozbrojení
Tento snímek z roku 1942 přibližuje metody přesunu a způsob boje příslušníků SAS. Rozlehlá poušť totiž skýtala jeden ze způsobů, jak proniknout nepřátelskými liniemi. Po zuby ozbrojeným příslušníkům SAS k tomu stačilo pár terénních vozidel, která snadno unikla pozornosti protivníka.
TIP: Neohrožení obránci letišť: Regiment Královského letectva
Mnohdy vojáky na místo určení dopravovala takzvaná Pouštní dálková skupina (Long Range Desert Group). Muži na fotografii jsou vyzbrojeni 7,62mm kulomety Vickers-Berthier většinou lafetovanými po dvou. Jejich umístění na kapotě i za sedadlem spolujezdce umožňovalo pokrýt palbou přední i zadní polosféru vozidla. Kanystry s palivem uložené na všech volných místech dokládají, že SAS operovala na velké vzdálenosti.
