V dávném Teotihuacánu kvetl hororový kult krvavých zrcadel

Militaristický městský stát Teotihuacán s až 200 tisíci obyvateli byl zhruba mezi 1. a 8. stoletím našeho letopočtu nejvýznamnějším náboženským, a také mocenským centrem celé Střední Ameriky. Vlastně ani nevíme, jak se původně jmenoval. Jeho pojmenování pochází od Aztéků, kteří tuto oblast osídlili asi 700 let po opuštění města. Narazili na jeho trosky, které na ně udělaly takový dojem, že ho pojmenovali „Město bohů.“

Podobně jako v řadě dalších kultur Střední Ameriky byly elity Teotihuacánu doslova posedlé zrcadlovými povrchy. Běžně používali pyritová a obsidiánová zrcadla jako pomůcky při věštění budoucnosti, a také při komunikaci s božstvy.

Horor se zrcadly

Trenton D. Barnes z Williams College ve státě Massachusetts ve své nové studii, zveřejněné odborným časopisem Ancient Mesoamerica, upozorňuje, že v Teotihuacánu se středoamerická posedlost zrcadly vyvinula do hororových náboženských praktik. Důkazy pro to se nacházejí například ve chrámu Opeřeného hada neboli Quetzalcoatlově chrámu.

Chrám Opeřeného hada je pokrytý skulpturami, které znázorňují Opeřeného hada, jak se vynořuje z obsidiánového zrcadla, což ale není tím hlavním. „Chrám byl původně pokryt možná až stovkami obsidiánových zrcadel,“ vysvětluje Barnes. „Když za jasného dnes zapadalo Slunce, musela se zrcadla, která byla například v očích soch Opeřeného hada, rozzářit odraženým slunečním svitem.“

Kromě toho, že chrám při soumraku připomínal disko kouli nebo spíš disko pyramidu, se v jeho útrobách děly i mnohem temnější věci. Kult krvavých zrcadel lačnil po krvi. Pod chrámem bylo objeveno asi 200 lidských obětí, největší počet v té době v celé Střední Americe. Mezi oběťmi bylo objeveno množství obsidiánových čepelí a hrotů, které podle vědců potvrzují hororové spojení zrcadel a krve.