Ubránili se přesile: Legendární bitva o vietnamské údolí La Drang (1)

Na podzim roku 1965 již byla válka ve Vietnamu v plném proudu. Intenzivní boje mezi vojáky jižního a severního Vietnamu (kteří podporovali komunistické povstalce z Vietkongu) probíhaly hlavně v oblasti Centrální vrchoviny severovýchodně od Saigonu. Vedlo tudy pouze několik sjízdných cest, což vyhovovalo komunistickým jednotkám, protože jihovietnamská armáda potřebovala cesty pro vedení regulérního stylu boje více než protivník. Severovietnamci chtěli v tomto prostoru zahájit hlavní ofenzivu s cílem rozpůlit jižní Vietnam a ve stejné době také velení americké armády začalo uvažovat o vyzkoušení své nové aeromobilní taktiky.

Šlo o to, aby se za pomoci velkého množství vrtulníků přepravilo na vhodné místo – třeba i hluboko v nepřátelském týlu – několik set vojáků. Ti zde měli svést bitvu s výhodou okamžiku překvapení a za vydatné pomoci vlastního letectva, jež mělo nahradit těžké zbraně, které se nedaly vrtulníky přepravit. K tomuto účelu drželi Američané v oblasti 1. jízdní aeromobilní divizi, jež disponovala 440 vrtulníky, které dokázaly přemístit až 2 500 plně vyzbrojených pěšáků. Součástí divize byla i jednotka s dlouhou tradicí – 7. jízdní pluk. Tomu kdysi velel slavný George Custer, který se roku 1876 utkal u Little Bighornu s indiány. Původní obyvatelé Ameriky tehdy jeho muže do posledního pobili a nyní Američanům hrozilo totéž.

Vrtulníky přistávají

V neděli 14. listopadu po svítání bylo na 450 mužů 7. jízdního pluku pod velením podplukovníka Hala Moora připraveno k akci. V 10.48 se první vrtulníky dotkly země na vyhlédnuté ploše (označované jako X-Ray) v údolí Ia Drang. Boční střelci spustili preventivní palbu na stromy a do vysoké trávy. Výsadek nemohl uniknout pozornosti nedaleko působícím jednotkám Severovietnamců. Šlo o 33. a 66. pluk pod velením generála Chu Huy Mana, které okamžitě vyrazily na pěší pochod k místu přistání.

Krátce po výsadku Američané, kteří měli v tu chvíli na pláni 75 mužů, zajali dezertéra, který jim prozradil, že se asi dva kilometry odsud nachází na 1 600 nepřátel. Postupně však dorazilo všech 450 amerických vojáků a pár minut po dvanácté na ně nepřítel zahájil palbu. Muži ppplk. Moora zaujali obranná postavení okolo přistávací zóny a snažili se ochránit na zemi takřka bezbranné vrtulníky. Pokud by se je podařilo nepříteli zničit či přerušit jejich přistávání, byl by asi osud Američanů na X-Ray zpečetěn.

První padlí

Krátce po dvanácté začala vpřed postupovat 2. četa poručíka Henry Herricka o 27 mužích. Po několika minutách narazila na skupinu nepřátel, kteří se otočili a dali se na útěk. Herrickova četa se při pronásledování vzdálila od zbytku praporu zhruba 90 metrů. Vojáci doběhli na mýtinu, kde u obřího mraveniště stálo kolem 20 Severovietnamců. Propukla zuřivá přestřelka a Herrick za chvíli vysílačkou ohlásil, že se nepřítel přibližuje už i zprava a zleva. 

Dostal rozkaz stáhnout se, houstnoucí palba ho však přibila k zemi. Proto jeho četa začala na malém vršku na mýtině budovat asi pětadvacetimetrový obranný perimetr. Několik vojáků však zůstalo mimo něj včetně seržanta Clyde Savageho, který se ale k němu posléze probil s granátometem v jedné ruce a s doruda rozpálenou pistolí v druhé. Tento přesun se však nepodařil ani jednomu ze čtyř kulometčíků jeho čety – všichni padli. 

Četa v obklíčení 

Velitel operace pplk. Moore si uvědomoval, v jak obtížné situaci se odříznutí vojáci nacházejí, a tak z X-Ray zorganizoval záchrannou výpravu. Zde však již také propuklo opravdové peklo, a i když vojáci vyrazili po zvuku palby a snažili se, postoupili k Herrickově četě jen na vzdálenost 75 m, dál to prostě nešlo. Obklíčená četa zatím ztratila dalších pět padlých a zahynul i její statečný velitel, který dostal zásah do boku – kulka jím prošla skrz. Než vydechl naposledy, předal velení seržantovi Carlu Palmerovi, ale i jej si bohužel brzy našla nepřátelská střela a velení přebral velitel 2. družstva.

Dokončení: Ubránili se přesile: Legendární bitva o vietnamské údolí La Drang (2)

Toho však zabil zásah do hlavy a velení převzal velitel 3. družstva seržant Savage. Ten pomocí vysílačky upřesnil jejich polohu a zařídil dělostřeleckou podporu. Dopady granátů vytvořily kruhový perimetr, místy vzdálený pouhých 20 m od pozic odříznuté čety! Ta sice do té doby měla osm mužů mrtvých a 13 zraněných, přesto však dál odhodlaně držela své pozice. V 16.20 vyrazila na pomoc další skupina amerických vojáků, ale ani ta nedošla moc daleko, protože ji zastavila těžká kulometná palba. Právě tehdy si poručík Marm vysloužil Kongresovou medaili cti, když pomocí granátometu zničil postavení Severovietnamců. Zastřelil jich prý 12, ale sám utržil těžké zranění krku a čelisti. I tento pokus o vyproštění byl ale nakonec neúspěšný.