Trůn pro dva cary: Dvojvládí v Rusku si vyžádalo unikátní carské posezení

Na jaře 1682 se třetí panovník z rodu Romanovců, bezdětný dvacetiletý car Fjodor ujedl k smrti svým oblíbeným ostružinovým dortem. Tradice velela provolat nositelem koruny jeho nejbližšího mužského příbuzného, což byl jeho bratr, patnáctiletý, nemocný a poloslepý Ivan Alexejevič (1666–1696). Nejmocnější šlechtici a dvořané ale považovali za nerozumné a směšné, aby říši vládl z postele invalida. Proto ustavili carem Fjodorova polobratra, zdravého devítiletého Petra Alexejeviče (1672–1725), a regentkou jeho matku Natálii Kirillovnu z rodu Naryškinů.

To se však nelíbilo čtyřiadvacetileté rázné, mocichtivé a pronikavě inteligentní Ivanově sestře Žofii Alexejevně (1657–1704) a jejím příbuzným z matčiny strany – Miloslavským. V květnu tedy vyvolali povstání střelců, obdoby pretoriánů z doby starověkého Říma. Během něj s barbarskou krvelačností pobili stoupence Naryškinů a vynutili si vyhlášení Ivana V. „prvním“ carem. Petr I. se stal „druhým“ carem a Žofie regentkou.

Skvost z kremelských dílen

Po vzoru byzantské říše se v Rusku pro nejdůležitější dvorské ceremonie od 16. století užívaly velmi bohatě zdobené trůny, na nichž seděli carové během korunovace, při přijímání diplomatů či vyhlašování nařízení. V roce 1682, kdy zemi vládli dva gosudarové, vyřešili řemeslníci tuto unikátní situaci tak, že v kremelských dílnách vytvořili neobvyklou památku barokního umění – dvojitý trůn se skrytým prostorem pro rádce. Na jeho výrobu byly podle ruských badatelů použity části tří stříbrných vladařských stolců z doby cara Michaila I., zakladatele dynastie Romanovců.

Švédský vyslanec popsal jednu slavnostní audienci slovy: „(…) v přijímacím sále, čalouněném tureckými koberci, seděli na stříbrném trůnu pod ikonami oba carové v úplném panovnickém oděvu, zářícím drahými kameny. Starší bratr se staženým kloboukem (…) s očima sklopenýma k zemi (…) seděl téměř nehybně, mladší se na všechny díval; jeho tvář byla otevřená a pohledná.“ Trůn se užíval až do Ivanovy smrti v roce 1696, dnes je součástí sbírek v moskevském Kremlu.

Barokní okázalost

Dvojitý trůn tvoří tři stříbrné pozlacené schůdky s vyřezávaným ornamentem, které vedou k sametem čalouněnému sedadlu , jež je zábradlím rozděleno na dvě místa. Nad sedadlem se klenou stříbrné oblouky na kroucených sloupech připomínající vchod do paláce. Vysoké opěradlo trůnu  se dvěma stříbrnými sloupky na každé straně a zaobleným stříbrným zakončením připomíná okno se zdobeným pásem. Dvě boční stěny spojené s opěradlem v pravém úhlu vypadají jako zadní okenice.

Nejde však pouze o estetický prvek, neboť spolu s opěradlem tvoří malý prostor za trůnem. Ze tří stran uzavřené tajné místo bylo určeno pro osoby, jež doprovázely cary při oficiálních ceremoniích. Odtud dávali vychovatelé mladým panovníkům při důležitých jednáních potřebné instrukce a rady.

TIP: Neklidná Matička Rus: Co předcházelo nástupu Romanovců na trůn?

Trůnu dodávají na mimořádně efektním vzhledu kontrastní kombinace stříbra a zlacení, dále propracované a rozmanité ornamentální kompozice řezby a reliéfů od hladkých destiček až po objemné zvířecí figury, včetně dvouhlavých orlů, lvů, gryfů, jednorožců, korun a křížů. Jednalo se o symbolické vyjádření síly a moci ruské říše. Dojem pompéznosti a okázalosti, typický pro barokní umění, umocňují tři vysoké, složitě profilované podstavce s dvouhlavými orly, které se stavěly před trůn a po stranách.