Trochu tabáku? Nebo raději Marlene? Zábava a odpočinek amerických vojáků
Úplně nejčastější rozptýlení přinášela vojákovi chvilka s cigaretou. Při výjimečných příležitostech však americká armáda organizovala návštěvy umělců
těch nejzvučnějších jmen přímo u jednotek
Producenti kuřiva vzali válku jako možnost k propagaci svých výrobků. Zřejmě nejlépe se podařilo etablovat značce Lucky Strike, jejíž krabičky měly typickou zelenou barvu. Jenže celosvětový konflikt způsobil nedostatek kovů určených primárně pro vojenské účely, a protože výroba zelené se úplně bez kovu neobešla, vedení tabákové firmy změnilo obal na bílý a vyhlásilo slogan „Lucky Strike green has gone to war“ (zelená z Lucky Strike odešla do války).
Bez zippáku ani ráno
Reklama dosáhla obrovského úspěchu hlavně u vojáků a z této značky se stal další masový symbol americké kultury společně s jazzem, swingem, kokakolou a žvýkačkami. Mnozí konzumenti v uniformách navíc zmíněnou značku brali kvůli jejímu názvu (šťastná trefa) jako symbol štěstí. Aby prý magie fungovala, musela se po otevření balíčku jedna cigareta vytáhnout, obrátit a vsunout zase zpět.
(foto: American Tobacco Company, CC0)
K americkým tabákovým výrobkům neodmyslitelně patřil zapalovač Zippo, jenž nezhasínal ve větru. Od civilních verzí se ty vojenské lišily barvou – neměly lesklý povrch, ale matný černý. Vojáci si je často zdobili a krášlili, což fascinovalo Wehrmacht. Zatímco u Spojenců se stávaly oblíbenou kořistí dýky, Němci zase šacovali mrtvé či zajaté Američany kvůli jejich zapalovačům. Jeden z nejslavnějších druhoválečných reportérů Ernie Pyle napsal: „Po zapalovačích Zippo je na frontě velká poptávka. Jsem přesvědčen, že naši vojáci dávají největší pozor právě na svá zippa.“
Létající estráda
Se vstupem USA do války nastala také otázka, kde a jak se budou vojáci bavit? Proto vznikly přímo pod dohledem prezidenta Franklina D. Roosevelta v roce 1941 Organizace spojených služeb (The United Service Organizations, USO) s cílem zařizovat program, servis a povyražení bojovníkům i jejich rodinám. Kam mířily americké jednotky, tam je vzápětí následovali herci, baviči, zpěváci a kluby pro vojáky rostly jako houby po dešti. Měsíc po vylodění v Normandii už mohli příslušníci US Army zajít na jednu ze show.
TIP: Rozhodující bitvy druhé světové války: Vylodění spojenců v Normandii
Motem se stal „domov daleko od domova“ a do akcí se zapojily i ty největší hvězdy stříbrného plátna jako Bing Crosby, Judy Garlandová, Bette Davisová, Humphrey Bogart, Lauren Bacallová, Frank Sinatra či Marlene Dietrichová. USO však nebyly jen putujícím programem, sestávaly též z různých klubů – v březnu 1944 jich působilo po celém světě přes 3 000 v kostelech, srubech, muzeích, zámcích, stodolách či železničních vagonech. Stejně tak pestře vyhlížel program závisející na potřebách „zákazníků“, někdy šlo o velké koncerty a show pro tisíce vojáků, jindy USO hrály pro pár desítek mužů.