Trauma krvavé genocidy ve Rwandě se otisklo do genů přeživších

Během genocidy ve Rwandě v roce 1994 byl za pouhých 100 dnů surově zabit přibližně milion lidí, převážně Tutsiů a 2,5 milionu lidí bylo vyhnáno ze svých domovů. Extrémně rozšířené bylo také sexuální násilí – odhaduje se, že během krize bylo znásilněno 150 000 až 250 000 rwandských žen.

Badatelé z americké University of South Florida a z University of Rwanda prozkoumali genom žen z kmene Tutsiů, které byly během genocidy ve Rwandě těhotné a genom jejich potomků. Své výsledky následně porovnali s DNA jiných tutsijských žen, které v době rwandských krvavých událostí žily v jiných koutech světa. Vědce zajímalo, zda se traumatizující události nějakým způsobem „zapsaly“ do DNA žen a jejich dětí.

Označkovaná DNA

Vedoucí výzkumu Monica Uddin se zaměřila na epigenetické změny DNA, což si lze představit jako „štítky s návodem“, které jsou tvořeny chemickým skupinami, nejčastěji methylovou skupinou. Takové informace se v DNA ukládají relativně rychle a zároveň mohou být děděny a přenášeny na další generace. Ukázalo se, že na DNA přeživších žen je genocida dodnes patrná, v podobě chemických značek, které mohou omezovat funkci označených genů. Tyto změny se navíc přenášejí i na potomky přeživších žen.

Motivací výzkumníků bylo podle profesora Dereka Wildmana hledání odpovědí na otázky, které dnešní Rwanďany trápí. Rwanďané podle něj chtějí vědět, co se jim stalo. V zemi je vysoký výskyt posttraumatických stresových poruch a dalších poruch v oblasti duševního zdraví a lidé chtějí znát odpovědi na otázky, proč zažívají tyto pocity a mají tyto problémy.

TIP: Hladomor z druhé světové války mají Nizozemci stále ještě v genech

Velmi podobné výsledky přinesl nizozemský výzkum z roku 2018, který se týkal přeživších hladomoru na přelomu let 1944 a 1945. Děti, které se v Nizozemsku narodily ženám, které na vlastní kůži zažily hladomor a byly v této době těhotné, měly podobným způsobem oslabené některé geny a trpěly řadou zdravotních problémů.