Toxické mikroplasty se mohou uvolňovat i z papírových kelímků
Už déle než rok platí v Evropské unii zákaz výroby jednorázového plastového nádobí. Snaha ulehčit životnímu prostředí však ne vždy přináší kýžené ovoce – náhradní materiály totiž mohou být toxické
Jednu z nejnovějších studií na dané téma provedli vědci z univerzity ve švédském Göteborgu, kteří porovnávali vliv jednorázových kelímků z různých materiálů na vývoj pakomárů. V akváriích s larvami nechali kelímky čtyři týdny louhovat a zároveň zaznamenávali stav hmyzu. Ve srovnání s pakomáry z čistého prostředí se tvorům líhnoucím se v experimentálním akváriu dařilo výrazně hůř: Už po sedmi dnech bylo zřejmé, že dorostli menší velikosti a vyvíjeli se nápadně pomaleji.
Stinná stránka
„Růst larev negativně ovlivnily všechny kelímky,“ uvedla spoluautorka studie Bethanie Carney Almrothová. Narážela na fakt, že se zjištění týkalo nejen plastových, ale údajně též ekologických papírových kelímků. Ty totiž z vnitřní strany pokrývá ochranná vrstva, aby materiál nepřišel do styku s vodou či s tuky obsaženými v nápoji.
Tenká fólie se sice většinou vyrábí z biologicky odbouratelného bioplastu, jehož základ tvoří například kukuřice, maniok či cukrová třtina – což ovšem nezaručuje, že se v přírodě skutečně rozloží. „Bioplasty obsahují přinejmenším stejné množství chemických látek jako ty běžné. Když skončí v přírodě, třeba ve vodních tocích, existuje značné riziko, že se z nich uvolní mikroplasty, které pak pozřou zvířata, potažmo lidé,“ líčí vědkyně.
Riziková brčka
Stinnou stránku nedávno studie odhalily také u dalších údajně ekologických alternativ, konkrétně brček. Vědci testovali 39 běžně dostupných slámek z různých materiálů včetně papíru, bambusu, skla či nerezové oceli. U 27 z nich se prokázala přítomnost perfluorovaných a polyfluorovaných alkylových látek čili PFAS, přičemž v případě papírových brček šlo o drtivou většinu vzorků.
Syntetické PFAS patří v oboru ochrany životního prostředí ke zvlášť obávaným látkám, neboť často kontaminují podzemní a povrchové vody či půdu a jejich odstranění je technicky náročné. V přírodě se rozkládají tisíce let, což jim vysloužilo označení „věčné chemikálie“, a kyselinu perfluorooktanovou Evropská unie dokonce zakázala používat. Fakt, že se PFAS našly v brčkách sloužících coby náhražka za plasty, tak uvedené výrobky řadí do kategorie stejně neekologických produktů.
