Ticho před krvavou bouří: Přípravy na nekonečnou bitvu u Verdunu (1)

Rok 1915 byl na západní frontě ve znamení marných dohodových ofenziv, které německé jednotky dokázaly díky lokálním protiútokům utopit v krvi, takže se linie příliš neposouvala. Berlín mezitím věnoval pozornost jiným válčištím a císařská armáda „hasila požáry“ svého rakousko-uherského spojence. Nejprve centrální mocnosti spustily ofenzivu v Haliči (květen 1915) a vrhly ruské formace stovky kilometrů na východ, poté společně s novým spojencem Bulharskem okupovaly Srbsko (podzim 1915).

Aby toho nebylo málo, do konce ledna 1916 musela Dohoda evakuovat své síly z poloostrova Gallipoli po zpackaném pokusu donutit Turecko ke kapitulaci, navíc italské ofenzivy proti Rakousku-Uhersku zkrachovaly. Dá se říci, že rok 1915 byl pro Paříž a její spojence nejhorším válečným rokem. Za této situace naplánovali němečtí stratégové drtivý úder, který měl defi nitivně zemi galského kohouta srazit na kolena.

Východ, nebo západ?

V čele německého Velkého generálního štábu stál tou dobou generál pěchoty Erich von Falkenhayn. Koncem roku 1915 se jej někteří podřízení (von Hindenburg, Ludendorff ) snažili přesvědčit, aby koncentroval císařské síly na východní frontě a vyřadil Rusko z války. Náčelník štábu to ale odmítl. Shodl se totiž s kancléřem Bethmannem Hollwegem, že separátní mír s Petrohradem je v nedohlednu a nová ofenziva proti carské říši by jen „polykala“ další a další vojáky.

Místo toho raději znovu obrátil svou pozornost na západ, kde doposud setrvávali Němci v defenzivě. K útoku proti francouzským pozicím se mu podařilo přesvědčit i císaře Viléma II., jemuž tvrdil, že přestože považuje za německého „arcinepřítele“ Velkou Británii, měli by udeřit proti zemi galského kohouta, jež se nachází na pokraji zhroucení. Von Falkenhayn si sliboval, že tím „vyrazí Anglii z ruky její nejlepší meč“. Londýn jinak zůstával díky Královskému námořnictvu mimo dosah a útoky proti Itálii postrádaly podle generála smysl, protože Římu se vojensky nedařilo. Falkenhayn očekával, že jistě brzy z války vycouvá Itálie sama. 

Nechme je vykrvácet! 

Velký generální štáb zanalyzoval nepřátelské ofenzivy z roku 1915 a dospěl k závěru, že všechny měly jeden společný jmenovatel, který nakonec zapříčinil jejich selhání. Dohoda se zpravidla pokoušela o průlom na příliš širokém úseku fronty, k čemuž neshromáždila dostatek děl a neměla k dispozici ani adekvátní zálohy. I když se francouzským či britským vojákům podařilo obsadit první obranné linie, utrpěli obrovské ztráty. Vilémovští dělostřelci pak obrátili zbraně proti ztraceným zákopům a dílo zkázy dovršil německý protiútok, jemuž čelila jen otřesená hrstka mužů marně čekající na posily.

Na základě těchto skutečností von Falkenhayn zavrhl ofenzivu na širokém úseku fronty i pokus o průlom. Místo toho vytipoval několik míst, která si, podle něj, nemohli Francouzi dovolit vyklidit a budou je muset bránit do posledního muže. Německé armády by se pak netlačily dopředu, ale za pomoci velké koncentrace dělostřelectva by ničily živou sílu a nechaly nepřítele vykrvácet, protože bude muset do ohrožené oblasti přisouvat stále nové jednotky. Císaři se neotřelý plán zalíbil a dal mu zelenou. Stejně jako náčelník štábu si uvědomoval, že čas hraje proti Německu a pokud válka potrvá příliš dlouho, dohodová blokáda nakonec vysaje všechny zdroje a Berlín ztratí šanci zvítězit.

Společný postup 

Hlavní tíhu bojů na západní frontě nesla od počátku bojů Francie, která jen za rok 1915 ztratila na 1,2 milionu mužů (z toho 350 000 padlých a nezvěstných) a zhruba 50 % důstojníků. Vinu na tom nesla nedostatečná dělostřelecká příprava způsobená také nedostatkem munice. Například u Arrasu v květnu 1915 měli kanonýři pro 20km úsek fronty k dispozici pouze 400 granátů.

Pokračování: Ticho před krvavou bouří: Přípravy na nekonečnou bitvu u Verdunu (2)

Německé pozice tak zůstaly po bombardování takřka netknuté a císařští kulometčíci pak masakrovali stovky francouzských pěšáků, což mělo zhoubný vliv i na morálku. Jeden z vojáků později vzpomínal: „Tři stovky mužů z našeho pluku ležely dokonale vyrovnané. Při prvním zahvízdání kulek důstojníci zařvali ‚Seřadit!‘ a všichni šli na smrt jako na přehlídce.“