Otto Carius: Tankové eso 2. světové války na cestě do lékárny

Od června roku 1944 bojoval Carius se svými tanky v okolí lotyšského města Daugavpils, kde se svým oddílem opět čelil soustředěným sovětským útokům. Právě zde se 22. července 1944 odehrála jedna z akcí, které Otto Cariuse proslavily.

Přechozí část: Otto Carius: Tankové eso 2. světové války

Hvězdná hodina

Se svou rotou o síle osmi tanků Tiger I postupoval směrem k obci Malinava, aby zde zastavil sovětský postup. Když tanky dorazily nedaleko od vesnice, rozhodl se Carius za doprovodu Alberta Kerschera zjistit, zda ji Rusové již obsadili. Nasedli proto do automobilu a jeli na osamocený průzkum, který Otto Carius praktikoval naprosto běžně, ať už v terénním vozidle, nebo na motorce se sajdkárou. Když s Kerscherem dorazili na dohled od Malinavy, zjistili, že obec je již v rukách sovětských tankistů.

Zároveň ale poznali, že jde pouze o útočný předvoj, který vyčkává příchodu hlavních sil. Vrátili se tedy neprodleně ke svým panzerům s rozhodnutím nepřítele z vesnice vyhnat ještě dříve, než mu dorazí posily. Během krátké porady nastínil Carius zbytku roty svůj plán, podle kterého měly vesnici znovu dobýt pouhé dva německé tanky, neboť na místo vedla jen jedna sjízdná cesta a nasazení všech osmi strojů by bylo velmi nebezpečné.

Za malý okamžik už Cariusův tiger s věžovým číslem 217 uháněl velkou rychlostí zpět k Malinavě, následován „dvěstětřináctkou“ Alberta Kerschera. Právě ona vysoká rychlost představovala druhý klíčový bod německého plánu, který měl Sověty zaskočit a znemožnit jim nasadit všechny jejich přítomné obrněnce. V momentě, kdy Carius vjížděl do vesnice, se začaly otáčet věže prvních dvou tanků T-34/85, ale Kerscher je oba během chvíle vyřadil.

Poté poprvé narazil na sovětský těžký tank IS-1. V první chvíli zaváhal, neboť jeho silueta byla podobná novému německému königstigeru, ale pak vypálil a pancéřový „Josif Stalin“ zachvátily plameny. Takto dva útočící německé tanky pokračovaly a na konci boje, který dle samotného Cariuse netrval déle než 20 minut, zůstalo v Malinavě 17 zničených sovětských tanků. Tento výkon bývá často srovnáván s počínáním SS-Obersturmführera Michaela Wittmanna v bitvě o Villers Bocage.

Z tankisty lékárníkem

Pouhé dva dny po úspěchu v Malinavě se Otto Carius přesvědčil o tom, jak jsou jeho osamělé průzkumné jízdy nebezpečné. Spolu s řidičem vyjel na motocyklu se sajdkárou směrem k vyvýšeninám severovýchodně od Daugavpilsu. U jedné farmy však narazili na sovětské vojáky, kteří okamžitě spustili palbu. Oba Němci vyskočili z motorky, jenže Carius byl zasažen do stehna. Ačkoliv se plazili podél silnice zpět, rudoarmějci se rychle blížili a neustále stříleli.

Netrvalo to dlouho a zasáhli i Cariusova řidiče. Když se tankista podíval zpět k farmě, viděl, že zajetí neunikne. Několik sovětských vojáků na ně mířilo automaty a důstojník v jejich čele již zvolal: „Hände hoch!“ Náhle se však na obzoru objevily německé tanky a sovětští vojáci zmizeli tak rychle, jak se objevili. Zůstal jen důstojník. Vytasil pistoli a po německém tankovém poručíkovi třikrát vystřelil. Dvakrát minul, třetí střela prošla Cariusovi krkem.

Následovala už jen záchrana vlastními vojáky a pobyt v lazaretu. Tam si pak 27. července 1944 v novinách přečetl, že se stal 535. vojákem Wehrmachtu, který obdržel k Rytířskému kříži také Dubové ratolesti, a o několik dní později, konkrétně 5. srpna, byl povýšen do hodnosti nadporučíka v záloze. Po uzdravení se nadporučík Carius vrátil zpět do aktivní služby.

Převzal velení nad druhou rotou 512. oddílu stíhačů tanků, vyzbrojenou novými jagdtigery. Ještě před ukončením výcviku byla jednotka odeslána na západní frontu, kde se na jaře 1945 zúčastnila bojů v rúrské kapse a nakonec padla do amerického zajetí. Slavný tankista byl posléze poměrně rychle propuštěn a hledal způsob, jak se začlenit zpět do civilního života. Nakonec se stal lékárníkem a od roku 1956 vlastnil lékárnu nazvanou Tiger Apotheke. Ještě dlouho po dosažení důchodového věku ve svém podniku pracoval a také se ochotně fotil s turisty. Zemřel v lednu 2015.

Kontroverzní paměti

V roce 1960 vydal Carius knihu Tigery v bahně, která shrnovala jeho vzpomínky na válku. Dynamické a čtivé paměti si získaly mezi čtenáři velkou oblibu a dočkaly se překladu do mnoha světových jazyků. Ne všechny reakce ale byly pozitivní. Kritici autorovi vyčítali především snahu očišťovat německou armádu od obvinění z válečných zločinů. Carius se tak zařadil po bok dalších autorů, již budovali mýtus „hodného Wehrmachtu“, který bojoval se ctí, zatímco vina za masakry zajatců a další zločiny padá na hlavu SS. Slavný tankista také mimo jiné vidí tažení na východě jako obrannou válku proti komunismu.