Tajné organizace a utajení světovládci (2): Svobodní a mocní zednáři
Utajování v nás budí podezření a strach. Co je dobré, nemusí být utajováno. A co je utajováno, nemůže být dobré. Konspirátoři tak mají jasno: ekonomické krize, války a hladomory, volby světových vůdců – vše je kontrolováno tajnými asociacemi. Skutečně některá z nich řídí běh světa?
Nejnebezpečnější a nejmocnější tajnou organizací je však prý společnost, jejíž členové už několik století skutečně řídí běh světa – svobodní zednáři. Nezvratným důkazem pak má být množství vlivných historických osob, které byly členy zednářského spolku: nejméně pětadvacet prezidentů a viceprezidentů Spojených států, signatáři americké Deklarace nezávislosti, armádní generálové i soudci Nejvyššího federálního soudu.
Seriál Tajné organizace a utajení světovládci
Zednářství ovšem není výhradně americkým fenoménem, ale pravda je, že největší slávy a moci hnutí dosáhlo právě ve Spojených státech. Místem jeho zrodu je však Anglie. A povolání původních členů je jednoznačné stejně jako název spolku: „Svobodní zednáři“ se pravděpodobně říkalo uměleckým kameníkům, kteří ve své době patřili k elitě mezi řemeslníky. Mohli svobodně cestovat, aby pracovali na stavbách kostelů a katedrál.
Odborné znalosti bylo třeba jaksepatří ochránit před nezasvěcenci, a tak nezbývalo než shromažďovat všechny schopné kolegy ve vlastních uzavřených organizacích spoutaných závazkem mlčenlivosti. Noví členové procházeli pečlivým výběrem. Nezbytností byla skvělá paměť a představivost – vždyť kameníci si taje svého umění předávali výhradně ústně, z toho část navíc pouze v symbolech. K identifikaci členů sloužilo množství tajných otázek a odpovědí. A tak se z kamenického umění stalo dobře střežené tajemství. A jeho slavnostní a „bezpečnostní“ procedury se přeměnily v mystické rituály, které dodnes zednářský spolek obklopují okultistickou (v očích katolické církve až satanistickou) aurou.
Členové, pracující obvykle daleko od domova, společně trávili téměř všechen volný čas, a tak se členství proměňovalo v bratrství. Společné měli i přísné morální zásady, k nimž patřil třeba zákaz cizoložství nebo pobytu venku po osmé hodině večer.
Kameníci mezi sebe postupně přibírali schopné muže také z jiných oborů a v roce 1717 se čtyři londýnské lóže spojily a vznikla Velká zednářská lóže. Původní organizace řemeslníků se časem přeměnila v bratrské seskupení byznysmenů a duševně pracujících z vyšších středních tříd. Osvícenské názory, důraz na rozum a poznání, rovnost bratrů nezávisle na sociální třídě a samozřejmě opar tajemna přitahoval schopné lidi také z řad aristokratů. Svobodní zednáři zkrátka představovali výkvět ctižádostivých, nadaných a vlivných mužů. Není tedy nijak překvapivé, že jejich členové se skrývali za mnoha historickými okamžiky.
Nejvíce členů měli zednáři ve 20. a 30. letech minulého století, po druhé světové válce jejich počet výrazně klesl. I tak dnes po světě chodí údajně až šest milionů zednářů (ženy mezi sebe ještě pořád nechtějí; ty mohou uspět jedině v tzv. liberálních zednářských organizacích). Náplní jejich činnosti je sebezdokonalování, duchovno, vzájemná pomoc a charita.
I když dnes jsou svobodní zednáři mnohem otevřenější než dříve, některé tajnosti si ponechávají – kvůli tradici a historii, možná i jako způsob ochrany před nepochopením. Současně tak ale přetrvává i podezření, že tihle mocní bratři tahají za nitky světa. Na to však zednáři odpovídají: „Kdyby tomu tak bylo, vypadal by líp…“
Důkaz spiknutí
Velká pečeť na zadní straně amerického dolaru je často považována za zednářský symbol a tedy jasný důkaz kontroly zednářů nad Spojenými státy. Na pečeti je zobrazeno oko v trojúhelníku, vznášejícím se nad useknutou pyramidou. Někteří odborníci však mají jiné vysvětlení: pyramida na velké pečeti je symbolem síly a stability země. Oko pak znázorňuje vševidoucího boha a trojúhelník je v křesťanských společnostech zobrazením trojice Otce, Syna a Ducha svatého. Zednáři navíc začali používat symbol oka a trojúhelníku až 14 let poté, co Spojené státy velkou pečeť odsouhlasily.
