Tajemství velrybího chování: Proč si keporkaci vyskakují?
Keporkaci často vyskakují nad hladinu a plácají o vodu hrudními ploutvemi a ocasem, takže jsou velice vděčným objektem pro ty, kdo chtějí pozorovat velryby. Proč to ale dělají?
Keporkaci (Megaptera novaeangliae) jsou až 15 metrů dlouzí kytovci, kteří jsou známí svými složitými „písněmi“. Dobře známá je i jejich „záliba“ vyskakovat nad hladinu a tlouci o ni ploutvemi a ocasem. Zoologové specializovaní na etologii kytovců již delší dobu přemýšlejí, jaký význam mají tyto projevy a nový směr by jejich úvahám mohla dát studie mezinárodního týmu vědců.
Zoologové sledovali migrující keporkaky u východního pobřeží Austrálie a podařilo se jim zachytit celkem 94 různých velrybích „rodin“. Vědci si všímali společenského chování velrybích skupin a zjednodušeně se snažili najít souvislost mezi jejich prostorovým pohybem a výše popsanými aktivitami. Jejich závěrem je, že vyskakování nad vodu zřejmě velrybám pomáhá komunikovat na větší vzdálenosti.
TIP: Savec z obřího rodu: Pronásledovaní giganti keporkaci
K výskokům totiž mnohem častěji docházelo, když další nejbližší skupina velryb byla od pozorované rodinky dál než 4 000 metrů. V případě, že k sobě byly skupiny blíž, množství výskoků nad hladinu výrazně pokleslo. Naproti tomu plácání ploutvemi a ocasem o hladinu keporkaci používali, když u sebe byli blíž a pravděpodobně souviselo s rozdělením skupinky nebo naopak jejím zamýšleným spojením do jednoho seskupení. Zatím jde samozřejmě jen o kvalifikované odhady, ale zdá se, že mořští biologové udělali správný krok k poznání pravdy.