Tajemství jazyka: Která řeč je nejsložitější a jakou mluví nejvíce lidí?

Je běžné, že lidé žijící společně na jednom území či v rámci jednoho státu hovoří jen jedním jazykem. Ovšem existuje i takový extrém, jakým je Papua-Nová Guinea. Na druhém největším ostrově na Zemi žije asi 7,5 milionu lidí, kteří se dorozumívají více než šesti sty jazyky! Skupina jazyků Nové Guiney a některých dalších menších ostrovů v této oblasti bývá označována jako jazyky papuánské. U těchto jazyků, které jsou vzájemně velmi odlišné a vesměs mají malý počet mluvčích, se nepodařilo prokázat genetické příbuzenství, a to i přes to, že je jich více jak šest set.

První pětka

Ačkoliv se v dnešní době většina studentů jazyků věnuje především angličtině, kterou se domluvíte snad ve všech koutech zeměkoule, světově nejrozšířenějším jazykem, co do počtu rodilých mluvčích, je čínština (její mandarínský dialekt používá přes 900 milionů rodilých mluvčích). Druhé místo obsadila s 442 miliony rodilých mluvčích španělština, kterou se mluví v bývalých španělských koloniích, kromě Brazílie v téměř celé Latinské Americe. Španělsky také hovoří asi deset procent obyvatel USA. V těsném závěsu za ní je na třetím místě angličtina (378 milionů rodilých mluvčích). Angličtina je prvním oficiálním jazykem ve 35 zemích (hovoří se jí ale ve 115 státech světa). Na čtvrtém místě je hindí (330 milionů rodilých mluvčích), jeden z oficiálních jazyků Indie. Kromě Indické republiky se jím lidé dorozumívají například v Nepálu, na Fidži, v Pákistánu nebo třeba na ostrově Mauricius. V pořadí pátým nejvíce užívaným jazykem je pak arabština (290 milionů rodilých mluvčích), jazyk islámu.

Symbolika čínských znaků

Někomu se může zdát, že čínské písmo vypadá jako „rozsypaný čaj“ a čínština není zajímavá ničím jiným než právě svými podivuhodnými znaky, které jsou pro obyčejné smrtelníky k nerozluštění. I v tomto jazyce a jeho písmu jsou ale zajímavosti, o kterých určitě nemáte ani tušení.

Čínské znaky se skládají z jednotlivých tahů, přičemž nejjednodušší znak je používán pro číslo jedna, „yi1“, které se zapisuje jednou vodorovnou čárkou. Naopak nejsložitější znak, „zhe2“, je složen ze 64 tahů – čtyř draků – a v češtině znamená „užvaněný“ nebo „mnohomluvný“. Tento znak se ale přestal používat už v pátém století.

Čínských znaků existuje více než osmdesát tisíc (většina se jich ale dnes už nepoužívá) a jejich vznik je motivován různě. Mezi pozoruhodnosti, které stojí za povšimnutí i pousmání, patří třeba znak pro „potíže, nesnáze“, který je zobrazován jako dvě ženy pod jednou střechou – proč asi? Na druhou stranu ale existuje znak pro „mír“, který spojuje „střechu“ a „ženu“ a obvykle je vykládán jako „Všechno je klidné s ženou doma“.

Slova „čilost“ a „čaj“ se v čínském jazyce označují stejným znakem – že by kvůli účinkům čaje na vědomí člověka? Násobení znaků a tedy i významů je dalším možným způsobem jejich tvoření. Pokud piktogram označující „strom“ zdvojíme, vznikne „háj“, když ho ztrojnásobíme, vznikne „les“. Spojením znaků pro „slunce“ a „měsíc“ – dva přírodní zdroje světla – zase vytvoříme slovo „jasné“.

Podivnosti amazonských indiánů

Ne více než čtyři sta lidí udržuje naživu podivuhodný jazyk amazonských lovců a sběračů kmene Pirahã. Neexistuje ani žádné dokázané spojení jazyka pirahã s některým jiným živým jazykem. Podle výzkumů hraje v tomto dorozumívacím systému významnou roli i hudební stránka – jsou v něm totiž rozlišovány tóny. S tím souvisí i fakt, že pirahã může být zpíván, nebo jen tak broukán či pískán beze slov. Matky prý učí své děti jazyk tím, že jim neustále zpívají stejné hudební vzory. Jazyk pirahã má velmi omezenou zásobu hlásek (údajně deset až třináct) a výslovnost mužů je odlišná od výslovnosti žen. Mezi další zajímavosti patří například fakt, že pirahã nemá žádná slova pojmenovávající barvy, slovem „baíxi“ je označována jak matka, tak otec a pro ostatní příbuzné označení neexistuje. Podle dosavadních poznatků chybí i pojmenování pro číslovky, mluvčí rozlišují pouze mezi větším a menším množstvím.

Pro jazyk kmene brazilských indiánů z Amazonie, který se jmenuje amondawa, je zase typická neexistence jakéhokoliv konceptu času. Zdejší lidé mohou mluvit o událostech, které se jim v jejich životech přihodily, stejně jako to mohou dělat uživatelé jiných jazyků. To, co amondawští indiáni nemohou, je zařadit události na časovou osu. Podle profesora Chrise Sinha to souvisí s tím, že tito lidé mají nedostatek „technologií času“, což znamená, že neznají kalendář nebo hodiny, tudíž necítí potřebu jakýmkoliv způsobem vyjadřovat čas.

A pravděpodobně nejsložitějším jazykem světa je – alespoň podle názoru časopisu The Economist – opět jeden z jazyků amazonských indiánů. Jazyk tuyuca se velmi obtížně chápe. Oproti češtině, která má pouze tři rody (mužský, ženský, střední), totiž tuyuca disponuje obrovským množstvím rodů – má jich něco mezi padesáti a sto čtyřiceti! Zvláštním rodem jsou například označeni i nejrůznější příbuzní. 

Nejobtížnější k učení

Baskičtina je izolovaný jazyk, nepatřící do žádné jazykové rodiny. Je velmi odlišný od ostatních jazyků včetně těch okolních – španělštiny, katalánštiny i francouzštiny. Proto bývá baskičtina často označována jako jazyk, který je mezi těmi evropskými nejobtížnější k učení. Stejně tak to ale může být i finština, ačkoliv například oproti češtině má pravidelnější gramatiku. Naopak je ale vybavena „nadbytkem“ samohlásek včetně osmnácti dvojhlásek (čeština má jen „au“ a „ou“), dlouhé souhlásky, čtrnáct pádů (oproti sedmi pádům češtiny) a téměř neobsahuje mezinárodní slova.

Obecně platí, že nejvíce pádů znají jazyky nachsko-dagestánské jazykové rodiny. Tím, který má ale nejrozsáhlejší pádový systém, je jazyk tsez (známý také jako dido), používaný v části Ruska. Jeho mluvčí se údajně dorozumívají pomocí šedesáti čtyř až sto padesáti dvou pádů!

Severoaustralský jazyk dyirbal nerozlišuje rody podstatných jmen tak jako čeština, ale má vlastní systém čtyř tříd – „nejživější objekty a muži“, „ženy, voda, oheň, násilí a výjimečně zvířata“, „jedlé ovoce a zelenina“ a „ostatní“.

Údiv ovšem vyvolá také jihoafrický jazyk !xu, který má – kromě pro nás nečitelného názvu – několik tisíc mluvčích v Botswaně. Lidé hovořící tímto jazykem totiž používají pět základních a sedmnáct doprovodných mlaskavek (druh hlásek), které se liší způsobem tvoření a které ještě ke všemu mají čtyři možné výšky tónu, jež rozhodují o významu.