Tajemství jantarové komnaty: Kde se skrývá poklad ukradený nacisty?
Historie jantarové komnaty patří k nejpřitažlivějším příběhům 20. století. Její osud zůstává záhadou, kterou se doposud nepodařilo uspokojivě objasnit
Jantarová komnata, označovaná též jako osmý div světa, vznikla mezi lety 1701 a 1713 – původně pro berlínskou královskou rezidenci na objednávku pruského krále Fridricha I. Tým nejlepších expertů té doby ručně opracovával, tavil, barvil a tónoval tuny jantaru vyzvednutého ze dna Baltského moře. Úchvatný výsledek pak ohromil i samotného cara Petra I. Velikého.
Fridrichův syn a nástupce Fridrich Vilém I. toto unikátní dílo nakonec ruskému imperátorovi v roce 1716 daroval. Car však o jantarovou komnatu brzy ztratil zájem a za jeho života zůstala nesestavena. Zkompletovat, ale i rozšířit a upravit ji nechala až jeho dcera carevna Alžběta I. Petrovna. Nejprve ji nainstalovala v petrohradském Zimním paláci, později ji nechala převézt do Kateřinského paláce v Carském Selu. V místnosti o výšce osmi metrů jantar přes den ozařovalo přímé sluneční světlo, jež podtrhovalo jeho zlatou barvu. Jantarové panely byly podloženy zlatou fólií, která světlo odrážela a prosvěcovala pryskyřici zevnitř. Večer se v komnatě rozsvěcoval křišťálový lustr a svíčky.
Časem se komnata dočkala ještě několika doplnění a úprav. Její krása však postupně bledla – jednak kvůli teplotním rozdílům v průběhu roku a také v důsledku nedostatečné péče a neodborných zásahů. Největší ránu jí však zasadila druhá světová válka. Než se fronta přiblížila až k Petrohradu, podařilo se většinu památek z Kateřinského paláce evakuovat – nikoliv však jantarovou komnatu. Jednak nikdo nevěřil, že by se Němci mohli dostat tak daleko, ale především panovala obava z nenávratného poškození jednotlivých panelů. Nicméně nacisté Carské Selo nakonec obsadili. Vybavení jantarové komnaty kurátoři na poslední chvíli ukryli do méně nápadné místnosti a panely zamaskovali vrstvami látek a čalounění. Němci však poklad objevili a přivlastnili si jej.
Cesta do neznáma
Při německém ústupu nechal říšský komisař pro Ukrajinu Erich Koch komnatu zcela rozebrat a spolu s dalšími cennostmi odvézt do dnešního Kaliningradu. Panely se pak ocitly v sále tamního zámku a staly se součástí Pruské sbírky. Na počátku roku 1945 je však Němci odvezli neznámo kam. Dnes existuje řada teorií, kde by se jantarový poklad mohl nacházet, prozatím ovšem ani jedna nevedla k vytouženému výsledku.
Vzácná pryskyřice
Jantar je mineralizovaná pryskyřice třetihorních jehličnanů, stará obvykle asi 50 milionů let. Nejčastěji bývá zlatavě žlutá, ale existují i jiné odstíny: oranžová, červená, bílá, hnědá, modrozelená a černá nebo mechová. Největší naleziště jantaru představuje jižní pobřeží Baltského moře. V okolí Kaliningradu se údajně nachází až 90 % jeho světových zásob.
