Symbol národního pokroku: Od kdy se u nás provádějí pohřby žehem?
Zatímco dnes vnímáme kremaci jako běžný způsob nakládání s ostatky, koncem 19. a začátkem 20. století šlo sice o pokrokový, ale zároveň kontroverzní postup a lidé po něm příliš neprahli
S pohřbem žehem se česká společnost setkala již na konci 19. století. Jeho hlavním propagátorem se stal slavný „pionýr“ Vojta Náprstek. S novou myšlenkou však příliš neprorazil, a tak museli jeho vlastní tělo roku 1894 zpopelnit v zahraničí. Teprve o pět let později vznikla Společnost pro spalování mrtvol a od roku 1909 působil i spolek Krematorium, který svým členům nabízel jakési „kremační pojištění“: Určitá naspořená částka měla zajistit posmrtné zpopelnění, nicméně stále ještě v cizině.
Postavit a zapečetit
Přestože pro českou společnost ztělesňovala kremace modernost a boj proti církvi, první plány na výstavbu krematorií v Rakousku-Uhersku připravili paradoxně Němci. Na našem území, konkrétně v Liberci, vyrostlo krematorium teprve v roce 1916 a jeho vzniku předcházely velké spory. Městská rada nakonec dosáhla povolení až u Nejvyššího správního soudu, avšak pouze pod podmínkou, že nesmí nový „pohřební ústav“ uvést do provozu. Takže poté, co tam ve zmíněném roce pokusně spálili dvě zvířata, budovu zavřeli a zapečetili.
Vítaným impulzem pro zastánce kremace u nás se stal až vznik Československa. V Liberci pak během čtvrt roku po skončení války provedli 82 pohřbů žehem. Zpopelňování navíc povolilo také Národní shromáždění, nicméně podmínky výstavby a provozu krematorií se podařilo uzákonit až o dva roky později. Češi a Němci poté okamžitě začali soutěžit ve výstavbě zařízení pro pohřeb žehem, neboť symbolizovala pokrok a vyspělost.
Málo účinný oheň
Do druhé světové války vyrostlo v republice patnáct krematorií, většinou v severních a západních Čechách, zatímco na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nevzniklo žádné. Původně mělo jít o trojnásobek, nicméně výstavbě – často pod taktovkou nejlepších architektů a s mimořádným důrazem na uměleckou kvalitu – vůbec neodpovídala mizivá poptávka: Až do konce války nepřesáhl podíl kremací 5 % z uskutečněných pohřbů.
TIP: Přichází éra eko-pohřebnictví: Po smrti namísto tradičního pohřbu zkompostovat
Mezi lidmi sice rezonovalo proticírkevní zaměření kremací, prováděných v pomyslných „chrámech pokroku“, a podobná proklamace představovala ze strany místních úřadů vítanou protináboženskou provokaci. Ovšem k efektivnímu provozu měla krematoria daleko a ani vysoké poplatky za nabízenou službu je nečinily ziskovými. Reálně se proto zpopelňovalo pouze jeden den v týdnu.
