Světelné znečištění může přispívat k rozvoji Alzheimerovy choroby
Světelné znečištění omezuje naši schopnost studovat noční oblohu a způsobuje problémy i některým ptákům. Podle nové studie může nadměrné svícení souviset i s vyšším rizikem rozvoje Alzheimerovy choroby.
Se světelným znečištěním se pojí řada negativních faktorů. Kromě toho, že významným způsobem omezuje naši schopnost studovat noční oblohu, způsobuje problémy i některým ptákům. Může ale nadměrné noční osvětlení škodit i našemu zdraví? Nový výzkum naznačuje, že světelné znečištění může představovat rizikový faktor pro rozvoj Alzheimerovy choroby, zejména u osob mladších 65 let.
„Světlo je velmi silný biologický faktor. Vystavení světlu v noci může narušit naše cirkadiánní rytmy,“ vysvětluje Robin Voigtová, odbornice na buněčnou biologii z Rushovy univerzity v Chicagu. „Cirkadiánní rytmy ovlivňují celou řadu dalších biologických mechanismů a typů chování. Narušení těchto rytmů může mít pro organismus škodlivé následky.“
Když světlo škodí
Tým Robin Voigtové analyzoval data federálního programu zdravotního pojištění Medicare z let 2012-2018 a data Středisek pro kontrolu a prevenci nemocí CDC o výskytu Alzheimerovy choroby, společně s daty o světelném znečištění, která poskytly satelity NASA. Výsledky zajímavého výzkumu v těchto dnech zveřejnil odborný časopis Frontiers in Neuroscience.
Ukázalo se, že u lidí ve věku 65 let a starších je vztah světelného znečištění k Alzheimerově nemoci těsnější než některé další známé faktory, včetně například alkoholismu. Do této věkové skupiny přitom spadá většina pacientů, u nichž byla nemoc diagnostikována. U lidí mladších 65 let bylo přílišné noční osvětlení spojeno s Alzheimerovou chorobou dokonce více než kterýkoliv jiný známý faktor.
„Dřívější studie prokázaly, že světelné znečištění narušuje spánek, způsobuje metabolické poruchy a zvyšuje riziko rakoviny. Naše studie je první, která nadměrné osvětlení spojuje s Alzheimerovou chorobou, a pokud vím, jsem první, kdo vyslovil hypotézu, že je to způsobeno narušením cirkadiánních rytmů,“ přibližuje docentka Voigtová.
Přestože povaha výzkumu Robin Voigtové vzbuzuje otázky příčinné souvislosti, jde nepochybně o zajímavá zjištění, která si zaslouží podrobnější zkoumání.