Svět okem rastrovacího elektronového mikroskopu: Krásná kola kokolitek
Pod elektronovým mikroskopem se někdy ukážou neuvěřitelné tvary, které připomínají spíše perpetuum mobile, než něco živoucího. To beze zbytku platí o kokolitkách, které se řadí mezi řasy
Kokolitky (Coccolithophorida, Coccolithophyceae) jsou skupina jednobuněčných planktonických řas, která dokáže využívat fotosyntézu. Buňky mají kulovitý tvar a v průměru měří 5–100 mikrometrů. Produkují drobné vápnité destičky, jež jsou vyneseny na povrch organismu a vytvářejí kolem buňky obal o tloušťce 2–25 mikrometrů. Tento biomineralizační proces probíhá za přítomnosti světla a dosud není plně prozkoumán. Každá jednotlivá buňka je uzavřena ve vlastní schránce, jíž se říká kokosféra nebo exoskeleton. Některé druhy po dobu svého života vystačí s jedinou vrstvou, zatímco jiné vyrábějí další a další schránky, jež s růstem odhazují.
TIP: Úžasný svět pod mikroskopem: Věda je krásná
V oceánech žije obrovském množství kokolitek, které mají přes svou nepatrnost velký význam pro kontrolu skleníkového efektu. Při tvorbě schránek totiž z atmosféry odčerpávají velké množství oxidu uhličitého, jenž je do schránek uložen – podobně jako v těle rostlin. Vzhledem k tomu, že jsou tyto organismy velmi citlivé na změnu prostředí a zároveň jsou ve velkém množství dostupné ve fosilních záznamech, využívají se jako indikátor v paleoklimatologii – vědní disciplíně, která zkoumá kolísání klimatu Země během její geologické historie.
