Šum andělských křídel: Nádherné barvy výjimečných motýlů

Čarokrásní otakárci

V naší přírodě se můžete setkat se dvěma opravdovými klenoty: otakárkem fenyklovým a otakárkem ovocným. Je potěšitelné, že zatímco v nedávno minulých časech byl jejich výskyt velmi vzácný, v posledních letech se s nimi můžete setkat častěji. Přestože se v literatuře dočtete, že otakárek ovocný je v našich krajích vzácnější než fenyklový, moje osobní zkušenost to nepotvrzuje: ovocného vídám mnohonásobně častěji.

Otakárek fenyklový (Papilio machaon) připomíná krasavce z tropů. Od ovocného se liší kresbou na křídlech, sytější základní barvou (béžovou až žlutou), červenými oky a kratšími ostruhami. I tento motýl je skvělým letcem, oddávajícím se hilltoppingu. Je dvougenerační, v nejteplejších oblastech jižní Moravy až třígenerační. Dospělci létají od konce dubna do září. Housenky se živí na miříkovitých rostlinách – např. na mrkvi, kopru, kmínu, fenyklu, bedrníku atd. (foto: Zdenka Prokešová - se souhlasem k publikování)

Krasavec s ostruhami

Otakárek ovocný (Iphoclides podalirius) je velký, nápadný, pestrý motýl s impozantními ostruhami na spodních křídlech. Jsou známá vyvýšená místa, kde se tito otakárci koncentrují a oddávají se hilltoppingu (divoce létají ve výšce a hledají partnery) – např. v Českém Středohoří, na Pálavě, na hraně Pouzdřanské stepi atd. Divocí letci otakárci ovocní jsou dvougenerační – s první generací se setkáte v dubnu až červnu, se druhou v červenci až v září. Jejich živnou rostlinou jsou různé druhy hlohů a slivoní. (foto: Zdenka Prokešová - se souhlasem k publikování)

Půvabná obryně

Také za největším evropským motýlem musíte na Moravu. Martináč hrušňový (Saturnia pyri) byl ve starší literatuře nazýván také paví oko hruškové. Rozpětí křídel tohoto krasavce je vskutku impozantní: 85–165 mm (samičky jsou výrazně větší). Zatímco ve Středomoří a v jižní Evropě se s tímto motýlem setkáte poměrně často, u nás ho lze spatřit jen vzácně na nejjižnější Moravě (která je současně severním okrajem jeho rozšíření). Martináč hrušňový je nápadný nejen svou velikostí, ale i zbarvením.

Samce lze kromě menší velikosti poznat i díky velmi širokým hřebenitým tykadlům, která potřebuje při hledání samiček. Samičky příliš nelétají; usadí se na stoncích bylin nebo na kmeni stromu a ze zadečku vypouštějí feromon, kterým lákají samečky. Za svá stanoviště si martináči hrušňoví vybírají lesostepi, staré parky, sady i vinice. Jejich hostitelskými rostlinami jsou nejen hrušeň, ale například také ořešák vlašský, jabloň, třešeň ptačí, trnka obecná, ostružiník, maliník, líska, šeřík nebo platan atd. S dospělci se můžete setkat od konce dubna do počátku června. (foto: Zdenka Prokešová - se souhlasem k publikování)

Klenot s průsvitnými křídly

Jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne) byl kdysi v Česku docela hojný, v současnosti je kriticky ohroženým druhem. V Čechách vyhynul zcela, na Moravě je známo pouhých šestnáct lokalit výskytu. Tento skromnější bratranec vzácného krasavce jasoně červenookého (Parnassius apollo), má rozpětí křídel 5,5–7 cm (samičky jsou větší). Vnější okraj předního křídla je průsvitný bez šupin. Pro svá stanoviště si vybírá řídké listnaté lesy, lesostepi a louky od nížin až do alpínského stupně. Živnou rostlinou pro housenky jasoňů dymnivkových jsou dymnivky, např. dymnivka dutá (Corydalis casa).

Jasoně dymnivkové můžete na vhodných lokalitách zastihnout od konce dubna, v květnu, a někdy až do konce června. Tento motýl není příliš zdatným letcem. Pro fotografy je výhodné, že jasoňové se za slunných rán rádi intenzivně sluní s rozevřenými křídly. (foto: Zdenka Prokešová - se souhlasem k publikování)

Motýl pro Sherlocka Holmese

V předcházejících řádcích jsme se věnovali velmi atraktivním motýlům, nyní obrátíme pozornost k zástupcům motýlí říše, kteří jsou naopak nesmírně nenápadní. Na kmenech stromů obrostlých lišejníky, na stéblech trav nebo na větvičkách keřů můžete objevit malé vaky či pouzdra, které se občas pohybují podobně jako pozemní chrostíci. Jedná se o housenky vakonošů (Psychidae), kterých u nás žije 31–32 druhů (a stále další jsou objevovány). Vakonoši jsou dobrými indikátory životního prostředí, zvláště čistoty ovzduší. (foto: Zdenka Prokešová - se souhlasem k publikování)

Velikán s vakem

V Česku již několik let sledujeme vakonoše trávové (Canephora hirsuta) v oblasti Horneku na jižním okraji Moravského krasu nedaleko Brna. Vakonoš trávový je největším evropským vakonošem. Polyfágní (požírající různorodou potravu) housenka si vytváří velký vak pokrytý kousky rostlin. Housenka tráví svůj život ve vaku, jen při pojídání potravy nebo při pohybu vysune nožky a hlavu. Živí se listy stromů, keřů a bylin, ale také lišejníky na kmenech stromů a na kamenech. Dospělec samečka má tmavě hnědá křídla (rozpětí 22–29 mm), samička je bezkřídlá a neopouští vak. Po oplození se sama přeměňuje ve vak plný vajíček. Z vajíček se líhnou drobné housenky, které odumřelé tělo samičky roztrhnou, rozlézají se po okolí a staví si vlastní drobné vaky. (foto: Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0)