Středověcí mistři skalpelu: Chirurgický zásah absolvoval sám Karel IV.

O tom, že Karel IV. utržil v bitvách a turnajích řadu zranění, přinesl svědectví antropolog Emanuel Vlček. Na základě výzkumu kosterních pozůstatků došel profesor k závěru, že Karel IV. utrpěl zmiňovaný úraz páteře, při němž zřejmě došlo k postižení krčního úseku míchy a tím náhlé obrně.

TIP: Sám sobě chirurgem: Extrémní sebeoperace sovětského lékaře

„Přes pečlivou práci v sedmdesátých letech,“ konstatuje Emanuel Vlček, „zůstaly mezery, které bylo nutno překlenout. Hlavním nezodpovězeným problémem byl zvláštní tvar a postavení kloubních výběžků dolní čelisti“. V roce 1990 jsem byl požádán o vyšetření této anomálie.

Těžký úder do brady

Ukázala se především přímá souvislost mezi úrazem deformovanou krční páteří a nově zjištěnými vyhojenými zlomeninami dolní čelisti. Panovník musel zakusit velmi těžký úder či náraz brady při pádu na tvrdou podložku. Současně nekoordinovaným vyvrácením hlavy dozadu si přivodil ono poranění krčního úseku páteře.

Úder byl veden na střed brady, symetricky ji vylomil v rozsahu šesti předních zubů a přenesl se i na kloubní výběžky čelisti, které se zlomily. Vznikla zrcadlově věrná čtyřnásobná zlomenina dolní čelisti. Sesunutím kloubních hlavic, k němuž došlo, se otevírá skus, takže zraněný nedokousne na přední zuby. Otevřený skus jsme ale u Karla nenalezli, neboť mu lékař záměrně vysunul bradový úlomek se šesti předními zuby vzhůru. Schodovitá deformace na spodním okraji čelisti se postupně tvarově upravila. Jen dolní čelist panovníka se posunula natrvalo dozadu.

Tyto nálezy dokazují, že Karel byl chirurgicky ošetřen, a to velmi kvalitně. Jak to mohlo být provedeno v podmínkách středověké medicíny? Odpověď můžeme hledat ve skutečnosti, že v letech 1150–1180 došlo k rozmachu anatomie a chirurgie, a to zvláště v Itálii a jižní Francii.

Karla patrně zachraňovali specialisté z těchto zemí. Je však s podivem, že panovník tak těžký úraz vůbec přežil. Již rychle se rozvíjející mohutné otoky a krevní výrony mohly způsobit úplné uzavření dýchacích i polykacích cest, na čemž se nepochybně podílela i zraněná krční páteř.

Pokus o rekonstrukci zákroku

Když chirurg zastavil krvácení a odstranil krevní sraženiny z úst, musel uvolnit zaraženou bradu a usadit ji na původní místo. Zlomeninu zpevnil nejspíše drátem (zlatým či stříbrným) provlečeným mezi jednotlivými zuby dolní čelisti. Ošetřil potrhané okostice, sliznice a nejspíše i kůži. Potom zkusil sesadit dolní čelist do původního skusu a zjistil, že přední zuby nedokousnou. I zde si věděl rady, četl nebo na vlastní oči mohl vidět operaci, kterou prováděl Ruggero di Frugardo: „Pokud nejsou zuby dolní čelisti v kontaktu s horními (…), potom musí být čelist posunuta tak, aby se dolní zuby dotýkaly horních.“ Přesně to chirurg udělal, zpevnil odlomenou bradu a čelist znehybnil na dobu šesti až osmi týdnů.

Pokud šlo o krční páteř, obvyklý způsob napravení tahem za hlavu nešlo v Karlově případě provést, neboť kožená smyčka se upínala pod čelistí. Pokud se lékaři o napravení chtěli přece pokusit, nezbývalo než táhnout za Karlovy dlouhé a bohaté vlasy. Florentský kronikář Matteo Villani o tom zanechal nesmírně cennou zprávu: „(…) lékaři při léčbě sáhli k nejsilnějším prostředkům, kdy panu Karlovi, králi českému a římskému, byly vytrhány vlasy z hlavy.“

Opiem proti bolesti

Zákroky, jimž se musel Karel podrobit, byly velmi bolestivé. Zde mohla pomoci „uspávací houba“,napuštěná roztokem z opia, mandragory a bolehlavu. Po jejím přiložení na obličej pacient usnul.

Ošetřovaného i jeho lékaře a pomocníky čekalo kritické pooperační období: boj s dýcháním, bolestí, otoky, výrony, prevencí proleženin. Potrava musela být tekutá a výživná (medové nápoje s octem, medová voda, ječmenná šťáva), ústa vyplachovali odvarem z bylin a „páradly“ čistili zuby, aby zabránili infekčním komplikacím.

TIP: Doktor Robert Liston: Mistr bleskových amputací

Král musel aktivně spolupracovat i při rehabilitaci. Nápravná cvičení, masáže velmi sladkým olejem, protřepávání svalů a teplé koupele vykonaly své – Karel končetiny rozhýbal. Trvalo to ale dlouho. Ještě po pěti letech, při císařské korunovaci si kronikář Villani všiml, že při audiencích „nožíkem řezal vrbové proutky“. Šlo o pravidelné cvičení drobných svalů ruky a zápěstí. Blahodárně působila i jízda na koni, což jako první zjistil již Hippokrates. Jen s tou páteří král nemohl hnout.