Spolehlivé půlpalcovky chrlící olovo: Duel kulometů M2HB vs. NSV (2)
Před více než sto lety se rozběhla sériová výroba kulometu Browning ráže 12,7 mm, jehož pozdější verze se staly vskutku legendárními. Pořád spolehlivě slouží a na bojišti se často střetávají i s 12,7mm kulomety z druhé strany dřívější železné opony, mezi kterými dnes patří největší význam zbrani s označením NSV
Američané svůj první „půlpalcový“ kulomet vyvíjeli ve 20. a 30. letech minulého století. Požadavek na obdobnou zbraň se ale objevil též v SSSR, kde v roce 1929 vstoupil do služby 12,7mm kulomet DK konstruktéra Vasilije Alexejeviče Děgťarjova. Jednalo se sice o slibnou konstrukci, vadila však nízká kapacita bubnového zásobníku, a tak inženýr Georgij Semjonovič Špagin přidal systém zásobování z pásu. Výsledkem se stal slavný kulomet DŠK, který se začal dodávat roku 1938, byl standardní zbraní své kategorie v Rudé armádě za druhé světové války a v modernizované verzi DŠKM se stále občas vyskytuje na bojištích. Na počátku 60. let však sovětská armáda zadala požadavky na jeho nástupce, jenž se měl vyznačovat především nižší hmotností.
Úvodní část: Spolehlivé půlpalcovky chrlící olovo: Duel kulometů M2HB vs. NSV (1)
Náhrada za DŠK
Do projektu se tedy pustila CKIB SOO (Centrální konstrukčně výzkumná kancelář sportovních a loveckých zbraní), kde zbraň pod pracovním jménem Uťos vyvíjeli konstruktéři G. I. Nikitin, J. M. Sokolov a V. I. Volkov. Prototyp kulometu se představil armádě roku 1969 a nová zbraň podle příjmení konstruktérů a kalibru obdržela oficiální jméno složené z počátečních písmen příjmení svých konstruktérů: NSV-12,7 (číselný údaj se však zpravidla vynechává). Někdy se vyskytuje i resortní index 6P11, případně i pracovní jméno Uťos. Sériová produkce měla původně probíhat v Děgťarjovově továrně ve městě Kovrov, avšak posléze bylo přijato rozhodnutí vybudovat zcela nový závod ve městě Uralsk.
Tento podnik pojmenovaný Metallist zahájil dodávky v roce 1972. Obdobně jako řada současných konstrukcí kulometů využívá i NSV pohon prachovými plyny odebranými z hlavně. Plyny pohánějí píst propojený s nosičem závorníku, ale na rozdíl od principu Kalašnikov nekoná závorník pohon rotační, nýbrž vodorovný. Zamykání závěru proto probíhá díky pohybu směrem vlevo. Kulomet se nejčastěji instaluje na trojnožku 6T7 a celá sestava se pak označuje jako NSVS (stankovoj – na podstavci), ale existuje rovněž trojnožka 6U6 se sedačkou a vyšším náměrem, jež obvykle slouží k protivzdušné obraně.
V arzenálu AČR
Stejně jako americká „padesátka“ se také NSV může chlubit vysokou přesností, a proto na něj lze rovněž instalovat dalekohled a používat jej jako těžkou odstřelovačskou pušku. Na základě NSV byl následně vyvinut i kulomet NSVT (tankovoj), vyznačující se elektrickou spouští s možností přímého nebo dálkového ovládání. Jak napovídá název, slouží zejména ve výzbroji tanků a jiných bojových vozidel, kde bývá montován na věžích či v různých střelištích. Občas lze na NSV narazit také na vrtulnících a vznikla též věžička Uťos-M s dvojicí kulometů, která se montuje na lehká námořní plavidla.
Povedený sovětský kulomet se dostal i do armád desítek dalších zemí a mezi jeho uživatele se řadí též Armáda ČR, jelikož se nalézá mimo jiné na tancích T-72M4 CZ nebo na vozidlech Kajman a Cowboy, respektive automobilech Land Rover Defender pro speciální a výsadkové jednotky. Několik států zahájilo licenční produkci této zbraně a jako kuriozitu lze uvést, že Polsko vyrábí kulomet WKM-B, což je v podstatě derivát NSV pro západní munici.
Sama armáda Ruské federace ovšem již považuje NSV za zastaralý, a tudíž od přelomu století zavádí nový 12,7mm kulomet Kord. Ten vypadá na pohled podobně jako NSV, vyznačuje se však novou úsťovou brzdou s charakteristickým hranatým tvarem a jeho vnitřní mechanismus se značně změnil, protože závorník se nově pohybuje svisle. Kromě toho klesla hmotnost zbraně a vzrostla životnost hlavně, jelikož poslední zmíněný parametr se řadí mezi poměrně vážné nedostatky NSV. Pokud se z něj totiž vystřelí kolem 100 ran v jedné nepřetržité dávce, její životnost je ukončena, byť samozřejmě také NSV umožňuje rychlou výměnu hlavně. Samotné Rusko již každopádně kulomety NSV nějakou dobu nevyrábí a stále častěji bývá k vidění nový vzor Kord. Nelze však pochybovat, že v armádě Ruské federace i armádách dalších zemí zůstane NSV ještě dlouho.
Kulomet NSV
- TYP STŘELIVA: 12,7×108 mm
- CELKOVÁ DÉLKA: 1 560 mm
- DÉLKA HLAVNĚ: 1 100 mm
- HMOTNOST ZBRANĚ: 25 kg
- HMOTNOST S TROJNOŽKOU: 41 kg
- ÚSŤOVÁ RYCHLOST STŘELY: 845 m/s
- MAX. KADENCE: 700–800 ran/min.
- ÚČINNÝ DOSTŘEL: 2 000 m
- MAX. DOSTŘEL: 6 000 m
Měření sil
Kulomet M2HB se zrodil v době, kdy se taktické a technické požadavky na 12,7mm kulomety teprve rozvíjely, což platí také o sovětském typu DŠK. Oba pak prošly intenzivním nasazením ve druhé světové válce, ale zatímco M2HB nadále pokračoval víceméně beze změn ve službě, v SSSR byl zkonstruován nový a podstatně lehčí kulomet NSV. Právě jeho nižší hmotnost tak patří mezi jeho nejvýznamnější přednosti, což platí též o vyšší kadenci. Naopak o typu M2HB lze říci, že se při palbě dávkami lépe ovládá, je jednodušší a má delší životnost. Obě zbraně se vyznačují pozoruhodnou přesností, takže se někdy uplatňují také pro odstřelování, ovšem tato možnost je snazší v případě americké zbraně, která má (pro kulomet dost neobvykle) možnost pálit také jednotlivými ranami.
NSV tento režim postrádá, a tudíž jednotlivé výstřely vyžadují zkušenou obsluhu, jež dokáže stisknout spoušť právě na tak krátký okamžik, aby z NSV vyšla jen jediná přesná rána. Oba kulomety užívají zásobování prostřednictvím pásů, jenže kapacity standardních schránek se liší, jelikož americká pojme 110 nábojů, zatímco ruská jen 50 ran. Praktická účinnost v konkrétní bojové situaci ale pochopitelně velmi záleží i na druhu munice. V obou kalibrech (tedy v americkém 12,7×99 mm i v ruském 12,7×108 mm) se vyrábí mnoho typů nábojů včetně protipancéřových, výbušných a zápalných, ačkoli se zde hodí zdůraznit, že použití některých takových střel proti živé síle zakazují mezinárodní konvence.
Celkově se dá říci, že západní 12,7mm střelivo bývá v průměru poněkud přesnější, zatímco ruská ráže nabízí o něco málo větší průbojnost pancíře. Oba typy kulometů jsou každopádně velmi povedené a své kvality prokázaly v dlouhé řadě konfliktů. Je ale určitě pozoruhodné, že Rusko již používá vlastně třetí generaci 12,7mm kulometů (tedy DŠK, NSV a Kord), zatímco v USA po celou tu dobu existuje pouze jediná základní konstrukce M2HB. Započítáme-li i předchozí typ M1921, pak se americké „padesátky“ vyrábějí už sto let, aniž by něco naznačovalo, že by se měly brzy odebrat do výslužby. Jen málokdo tak pochybuje, že Browningův kulomet M2HB náleží mezi nejlepší konstrukce palných zbraní v historii válek.
