Spolehlivé půlpalcovky chrlící olovo: Duel kulometů M2HB vs. NSV (1)

Kulomety ráže .50 (12,7 mm) náleží mezi nejužitečnější druhy samočinných palných zbraní, a to na zemi, ve vzduchu i na vodě. Do služby vstoupily v období mezi světovými válkami a od té doby jejich význam jen rostl. Byly a dosud jsou výtečnými nástroji v bojích pěchoty, ale mohou si poradit i s lehce pancéřovanými vozidly. Často se objevují na vrtulnících, dříve byly standardní výzbrojí letounů a setkáváme se s nimi také na palubách lodí. Zajisté nejznámějším typem je americká „padesátka“ neboli kulomet M2HB, zatímco na straně SSSR to kdysi býval vzor DŠK, po něm typ NSV a nově kulomet Kord.

Nelehká cesta k těžké hlavni 

Kořeny amerických kulometů ráže 12,7 mm sahají až do první světové války, jelikož už tehdy se objevil požadavek na zbraň, jež by mohla ničit obrněná vozidla a pancéřovaná letadla. Jako základ se použil 7,62mm kulomet firmy Browning, jenž absolvoval přestavbu na kalibr 12,7 mm, první experimenty z podzimu 1918 však nepřinesly úspěch. Náboj neměl dostatečný účinek a zbraň nabízela příliš nízkou kadenci a špatně se ovládala. Pokrok proto znamenala až možnost seznámit se s německou 13mm municí. 

Přepracovala se i konstrukce kulometu, takže v roce 1921 se mohl začít sériově dodávat první americký „půlpalcový“ kulomet, jenž obdržel jméno M1921. Užíval ještě vodní chlazení, pracovalo se však i na takzvané těžké hlavni, díky které by tento zastaralý prvek vymizel. Kulomet M1921 byl zkonstruován především coby letecká a protiletadlová zbraň, ale po další rekonstrukci vznikla univerzální „rodina“ kulometů, jež byly postaveny okolo shodného základu, k němuž se připojovaly různé hlavně a jiné součástky. Do sériové výroby se toto provedení dostalo roku 1933 pod názvem M2 a zajisté největší význam záhy získala varianta s těžkou hlavní M2HB (Heavy Barrel). Sama zbraň vážila 38 kg, což byl dramatický posun oproti původní 55kg podobě s vodním chlazením. 

Kromě toho přibylo provedení AN/M2, kde zkratka znamenala „Army/Navy“ a odkazovala k faktu, že tato verze je určena pro letouny armádního i námořního letectva. Obdržela odlišnou lehkou hlaveň s velkým počtem chladicích otvorů a stala se nejpoužívanějším typem kulometu v amerických letadlech druhé světové války, kdežto pozemní podoba M2HB představovala základní či vedlejší zbraň nespočetných typů vozidel. „Fifty-cal“ či „Ma Deuce“, jak se této výborné zbrani běžně přezdívá, si získala obrovskou popularitu mezi prostými vojáky, kteří rychle pochopili, že se jim dostala do rukou mimořádně účinná a víceúčelová konstrukce.

Proti tankům i letadlům 

Na opačné straně fronty se americké „půlpalcové“ kulomety záhy staly zdrojem obav, a to tím spíše, že Wehrmacht podobnou zbraň neměl. 13mm kulomety se totiž užívaly jen na letadlech a pozemní technika si musela vystačit se zbraněmi ráže 7,92 mm. Na konci války se odehrály i pokusy s montáží 13mm kulometů na tanky, avšak ty již neměly praktický význam. 

Kulomety americké armády byly ohromně efektivní nejen proti pěchotě, ale také proti lehkým obrněným vozidlům. Probíjely dokonce i boční pancíře některých středních tanků. Uplatnily se také jako výtečné zbraně proti nízko létajícím letadlům, k čemuž obvykle sloužily vícenásobné lafety na obrněných transportérech. Někteří vojáci umístili na tyto kulomety i optiku a používali je jako provizorní odstřelovačské pušky. 

Úspěšné pokračování služby 

M2HB pokračoval ve službě i po válce, a to navzdory faktu, že jeho funkční mechanismus s pohonem krátkým zákluzem hlavně byl někdy popisován jako poněkud archaický. „Padesátka“ se ale ukázala opravdu výjimečně spolehlivou a dlouhověkou konstrukcí, k čemuž přispěla též velice účinná munice, a proto se M2HB nadále montovaly na nejrůznější pozemní, letecké i námořní platformy. Pochopitelně se objevily různé odvozené či modernizované varianty, například kulomet M3M neboli GAU-21/A pro vrtulníky či M2A1, který dovoluje rychlejší výměnu hlavně. Na standard M2A1 se tak postupně upravuje většina zbraní v arzenálu US Army i US Marine Corps, zatímco nové kulomety se vyrábějí už přímo v tomto provedení. 

TIP: Vyorávač brambor: Těžký kulomet Colt-Browning vzor 1895

Sériovou produkci v minulosti zajišťovala primárně firma Colt, k níž se posléze připojily další americké podniky (zejména General Dynamics) a také zahraniční firmy, zvláště belgická zbrojovka FN Herstal. „Padesátky“ stále najdeme ve výzbroji desítek zemí, a ačkoliv se vyskytlo několik pokusů o výrobu moderní náhrady, žádný z nich se neujal, takže americké ozbrojené síly s touto legendou i nadále počítají.

Dokončení: Spolehlivé půlpalcovky chrlící olovo: Duel kulometů M2HB vs. NSV (2) (vychází ve čtvrtek 9. listopadu)