Spletitá cesta evoluce: Příběh lidstva se odehrál úplně jinak!

Zdá se to jednoduché: Nepřerušená řada postupně se vyvíjejících primátů začíná lidoopy a končí moderními lidmi. Ve skutečnosti vše vypadalo úplně jinak

05.10.2020 - Ceri Perkinsová



Když kreslíme „rodokmen lidstva“, končí každá jednotlivá „větev“ jako jasně definovaný živočišný druh – jako skupina individuí, která jsou si natolik geneticky podobná, že se mohou křížit. Nové druhy pak vznikají v důsledku přirozeného výběru: Vliv prostředí, v němž druh žije, vynáší do popředí některé jeho schopnosti tak, aby se postupně začal měnit do podoby, která mu dá větší šanci na přežití.

Přestože existuje pouze omezený počet fosilií, navíc řada z nich dokonce jen v podobě fragmentů, podařilo se vědcům zmapovat evoluci homininů – oné skupiny živočišných druhů zahrnující jak moderní lidi, tak jejich dvounohé předchůdce – až šest milionů let proti proudu času. Přímo v terénu však badatelé nacházejí stále „nové a nové“ vyhynulé homininy, takže i proces našeho porozumění evoluci lidstva je zatím neukončený.

První člověk

Předkové dnešních lidí a šimpanzů se od sebe oddělili někdy před šesti až osmi miliony let, vědci ale stále pátrají po „nejprvnějším“ homininovi, který zahájil celou lidskou vývojovou řadu. Jaký sled událostí a vlivů prostředí vedl k tomu, že se lidoopové proměnili v lidi?

Od opic odlišují lidské předky čtyři vývojové prvky: terrestrialismus, což znamená přesunutí se z korun stromů na pevnou zem, bipedalismus, tedy „vztyčení se“ a přechod od pohybu po všech čtyřech k chůzi po dvou zadních končetinách, encefalismus, tj. zvětšování masy mozku v poměru k celkovým rozměrům těla, a civilizace. Tím se míní všezahrnující so­ciální organizovanost, technologické myšlení, komunikace a kultura. Je ovšem velmi obtížné odlišit, co bylo příčinou a co důsledkem, odborníci se navíc přou, v jakém pořadí uvedené prvky na lidské předky působily. Poměrně přesvědčivé náznaky, jak to vlastně začalo, nám ale poskytuje nauka o vývoji klimatu.

Přibližně před deseti miliony let se výrazně změnilo podnebí Afriky, kde bujně rostoucí pralesy vystřídaly otevřené savany. Zdroje potravy se od sebe postupně začaly vzdalovat a rozprostíraly se na stále větší ploše. Homininům nezbylo než začít chodit po dvou. Jednak tak mohli urazit mnohem větší vzdálenosti, jednak byli schopni získanou potravu přenášet z místa na místo a skladovat pro pozdější použití. 

S tím, jak ubývalo vegetace, která je v minulosti chránila před slunečním svitem, vystavovali při vztyčeném pohybu mnohem menší plochu těla úmornému žáru, a navíc jako bonus dostávali hlavy s mozkem do „vyšších sfér“, kde častěji foukal chladivý vánek a také to bylo dál od rozpálené země.

Určit pořadí dalších faktorů, které ovlivnily lidský vývoj, už je složitější: Zejména nedokážeme přijít na to, co podnítilo rozvoj mozku. Možná k tomu došlo v důsledku vzrůstajících nároků na sociální interakci nebo na technologické myšlení při výrobě kamenných nástrojů, existuje ale i hypotéza, že mozky lidem začaly růst poté, co se jim dostávalo potřebného množství energeticky hodnotné potravy – tedy poté, co zjistili, jak získat (a tepelně upravit) maso. 

TIP: Strastiplná cesta na souš: Kolonizace souše proběhla nezávisle a hned několikrát

Trávicí ústrojí příslušníků rodu Homo se začalo zkracovat a energie, kterou bylo dřív zapotřebí vynakládat na trávení rostlinné stravy, byla najednou dostupná pro rozvoj těl a mozků. Výroba nástrojů tvořila stále systematičtější proces, jehož výsledkem byly stále unifikovanější artefakty. Experti tak uvažují i o tom, že tyto čím dál organizovanější kognitivní procesy nakonec vyústily do vzniku organizovaného jazyka, myšlení využívajícího symbolů a tvůrčího sebevyjádření. 

Palec v opozici

Chápavé ruce našim opičím předkům poskytovaly možnost žít v korunách stromů. Palce schopné točit se v kloubu dokola umožňovaly dotknout se kteréhokoliv dalšího prstu. Obyvatelé korun stromů se tak mohli nejen chytat větví, ale bříšky prstů také dokázali zvedat malé předměty a manipulovat s nimi. Naše palce se od těch, jimiž se mohli pochlubit předkové lidí a současní šimpanzi, liší v jednom ohledu: Svou délkou se prakticky rovnají ostatním prstům, jsou tedy delší než u jiných primátů. Díky takto utvářeným rukám se naši předkové naučili využívat nejrůznější zdroje jako potravu a nakonec začali i vyrábět nástroje.


Homo sapiens: Příběh lidstva

Sledujte příběh lidského druhu s novým bookazinem Homo sapiens: od předchůdců člověka přes vznik civilizací až po předpovědi toho, kam se bude vyvíjet naše evoluce. Nyní v trafikách: www.radostzpoznani.cz.


Další články v sekci