Soupeř na talíři: Kdo jsou největší kanibalové říše zvířat?

Na souši i pod vodou

• lvi, žraloci, pavouci | získání energie, uspíšení březosti

Konzumace tělesných schránek příslušníků vlastního druhu nepředstavuje v přírodě nic neobvyklého ani nenormálního. Například víme, že lev po ovládnutí nové smečky zabije a sežere mláďata svého předchůdce. Samice tak mohou rychleji zabřeznout a povít nastupujícímu vůdci jeho potomky. Ještě pozoruhodnější je nitroděložní kanibalismus u některých žraloků, v jejichž případě se sourozenci navzájem pojídají už v útrobách matky.

Na velikosti záleží

Asi nejznámější, leč poněkud zveličený příklad kanibalského chování nabízejí kudlanky. Samičky zmíněného hmyzu se totiž do pojídání partnerů někdy pouštějí rovnou při páření. Žrát je přitom začínají od hlavy, což nijak neovlivní výkon partnera a úspěšné dokončení kopulace. Z těla samce pak nastávající matka získá vydatnou porci živin, která jí pomůže překlenout náročné období. 

Sexuální kanibalismus se vyskytuje také u pavouků, i když zřejmě není tak častý, jak se dřív uvádělo. Například krvelačná pověst černé vdovy neboli snovačky jedovaté není úplně zasloužená. Vedle své australské příbuzné snovačky Hasseltovy totiž kanibalismu tolik neholduje. Naopak samci uvedeného druhu se někdy sami dávají všanc, aby svým tělem podpořili potomky – kteří mimochodem občas pojídají své sourozence. V případě cedivek se dokonce stává potravou malých pavoučků sama matka. Nicméně není pravidlem, že by sexuálnímu kanibalismu padal za oběť vždy samec: Záleží na velikosti. Sameček slíďáka Allocosa brasiliensis je větší než partnerka a do reprodukce investuje energeticky náročným hloubením nory, kam za ním družka musí přijít. A zatímco se s jednou spáří, jinou bez skrupulí sežere. (foto: Shutterstock)

Šelma na vražedné stezce

• tygr | nedostatek potravy

Kromě lvů se kanibalismu dopouštějí i jiné kočkovité šelmy. V lednu 2019 například tygr v indickém národním parku Kanha zabil a sežral svou družku a o měsíc později i dvě mláďata. Ačkoliv ke kanibalismu u tygrů občas dochází, uvedený případ pracovníky parku zaskočil. K obvyklým spouštěčům popsaného chování totiž patří nedostatek potravy, a tím „zabiják“ rozhodně netrpěl. (foto: Shutterstock)

Trochu jiné kojení

• červor | výživa mláďat

Pozoruhodná forma mateřské péče hraničící s kanibalismem se vyvinula u beznohých obojživelníků červorů. Vědci si všimli, že červoří matky bývají světlejší než bezdětné samice, a zajímala je příčina. Nakonec se ukázalo, že se mláďata líhnou s chrupem a po příchodu na svět okusují pokožku své rodičky bohatou na tuk. Kůže v tomto případě plní podobnou roli jako mléko u savců. (foto: Shutterstock)

Hvězdy mezi kanibaly moří

• hvězdice | získání energie

Kanibalismus se vyskytuje dokonce i u neškodně vyhlížejících mořských hvězdic, konkrétně u mláďat hvězdice Forbesovy: Drobné larvy se živí řasami. Po průchodu metamorfózou, jež vzdáleně připomíná tu motýlí, se však začnou víc podobat dospělcům a poté požírají i své sourozence. Potravu zmínění ostnokožci nekoušou, ale tráví ji ve vychlípitelném žaludku mimo tělo. (foto: Shutterstock)

Naši krutí příbuzní

• šimpanz | uspíšení březosti

Primáti se ke kanibalismu příliš často neuchylují, ale ani našim nejbližším a převážně býložravým příbuzným rozhodně není cizí. Podobně jako u lvů známe případy, kdy šimpanzi usmrtili mláďata svých soků, takže mohly samice znovu zabřeznout. Vědci zaznamenali i zabití a sežrání členů jiných tlup, a dokonce kanibalismus uvnitř skupiny – včetně smrtících útoků šimpanzic na mláďata ostatních samic. (foto: Shutterstock)

Cesta do pravěku

Pokud jde o pojídání jedinců vlastního druhu, člověk netvoří výjimku. Vedle rituální konzumace zemřelých, medicínského kanibalismu, extrémních situací v podobě hladomoru či stále populárnějšího servírování placenty známe i nechvalně proslulé případy vrahů, kteří pozřeli části těl svých obětí. A kanibalismus provozovali rovněž naši pravěcí předci, jak dokládají četné nálezy kostí s patrnými známkami odřezávání masa či dobývání výživného morku.

Maso je maso

Například v roce 2016 našli archeologové v belgické jeskyni Goyet pozůstatky několika neandertálců, kteří lokalitu obývali před 40 tisíci let, přičemž zmíněné kosti viditelně poznamenala lidská ruka. Na kanibalismus ukazují i zhruba 50 tisíc let staré ostatky objevené loni na španělském nalezišti Cuevas del Toll. V témže roce navíc svět obletěla zpráva o kosti s odhadovaným stářím 1,45 milionu let, jež patřila blíže neurčenému hominidovi – a také na ní byly patrné známky řezání. Samozřejmě nelze prokázat, že ho pozřel příslušník vlastního druhu; v takovém případě by se však jednalo o nejstarší doklad kanibalismu u našich dávných předků. (foto: Profimedia)