Souboje vedené ultrazvukem: Netopýří sonary a rušičky jejich soupeřů

Americký netopýr tadarida guánová (Tadarida brasiliensis) je pozoruhodný z mnoha hledisek. Patří k tzv. zpívajícím netopýrům. Vydává podivuhodné zvuky slyšitelné lidským uchem, které v mnoha ohledech připomínají ptačí zpěv. 

Když se potkají dva lovící netopýři tadaridy guánové, naplní se vzduch živelnými ultrazvukovými signály. Vědci si dlouho lámali hlavy nad tím, co si tadaridy ultrazvukem sdělují. Podle některých zoologů jde o spolupráci mezi lovícími netopýry, kteří si vzájemně nadhánějí kořist.

Jenže pak přišli záhadě na kloub zoologové Aaron Corcoran a William Conner z Wake Forest University v americkém Winston-Salemu. O spolupráci lovících tadarid nemůže být řeč. Naopak, ve vzduchu se odehrává „ultrazvuková přetahovaná“.

Strkanice o potravu

Připomeňme, že netopýři se orientují pomocí echolokace. Ústy a nosem vyluzují zvuky o vysokém kmitočtu a citlivýma ušima zachytávají jejich odrazy od nejrůznějších překážek. I v neproniknutelné tmě tak získají zcela jasnou představu, kde se jim staví do cesty překážky, kde jsou druzí netopýři a kde mají hledat kořist. Citlivost netopýřího sonaru je fantastická. I v letu plnou rychlostí zachytí zvíře svým přírodním sonarem tak nepatrnou kořist, jako je komár. 

Když se netopýr dostane do těsné blízkosti své oběti, na poslední chvíli se o její pozici přesvědčí sérií rychle se opakujících ultrazvuků. Ty mu dovolují zacílit finální atak, ale zároveň přitahují pozornost konkurence. Ostatní netopýři bedlivě naslouchají a jakmile zazní signál „posledního zacílení“, dobře vědí, že v místech, odkud se volání ozvalo, by mohli také najít něco k snědku. Vydají se za zvukem a logicky tak dochází k setkání dvou nebo i více netopýrů na jednom místě. 

„Oslepeni“ konkurenčním křikem

Corcoran a Conner nabídli tadaridám guánovým jako návnadu můru upoutanou na jemném vlákně a pak lovící netopýry sledovali speciální kamerou zaznamenávající obraz i potmě a mikrofonů schopných zachytit ultrazvuk. Z nahrávek rekonstruovali dramatické dění na noční obloze.

Tadaridy, které se nechaly nalákat nastraženou můrou, na návnadu útočily s obvyklým „zaměřovacím pokřikem“. Pokud se v blízkosti vyskytla jiná tadarida, reagovala na cizí zaměřovací pokřik vlastními zvláštními ultrazvuky. Corcoran a Conner si všimli, že v takovém případě netopýr útočící na kořist svou oběť často mine. Vědci proto tyto ultrazvuky nahráli a vysílali je v ústrety tadaridám útočících na upoutanou můru. Také v těchto případech úspěšnost lovu dramaticky poklesla. 

Závěr pozorování byl jednoznačný. Lovcův konkurent svým pokřikem narušuje zaměřovací volání útočícího netopýra a tím ho zmate. Netopýři v tomto případě volí zcela záměrně takové frekvence, které druhému netopýrovi znemožní přesnou echolokaci cíle. Důvod je prostý. Tím, že konkurentovi zkazí lov, získají šanci, že se sami zmocní kořisti. 

Nápad z vojenských laboratoří

Jedním zmatením lovícího soupeře ale zdaleka vše nekončí. Když se konkurent pokusí ulovit kořist, kterou první tadarida v důsledku rušení sama minula, vrátí se mu vše i s úroky. Také on musí ve finální fázi útoku zaměřit cíl ultrazvukovým pokřikem. A i on může minout, když mu protivník jeho volání naruší. Dvojice tadarid se tak může opakovaně střídat ve svých rolích. Netopýr, kterému kořist unikne, vzápětí kazí lov konkurentovi. A pokud uspěje, zahájí bez dlouhých okolků vlastní útok. 

„Fakt, že netopýři jen nepoužívají svůj sonar k echolokaci, ale dokážou také narušit jeho funkci druhým netopýrům, je úžasný,“ říká William Conner. „Myslíme si, kdovíjak nejsou inženýři chytří, když vymysleli pro vojenské účely rušení radarů a sonarů vyhledávajících ponorky nebo letadla. Ale netopýři nás s tímhle nápadem předběhli o 65 milionů roků.“

Varování před jedem

Aarona Corcorana zajímalo, nakolik je rušení ultrazvukové echolokace v přírodě rozšířené. Chce proto pátrat po ultrazvukové „přetahované“ o kořist u delfínů, protože i tito kytovci využívají pro orientaci při lovu odrazu zvukových vln. Už teď je ale jasné, že netopýři nemají na rušení echolokačních ultrazvuků monopol. O tom se před několika lety přesvědčil sám Corcoran, když studoval život amerického netopýra hnědého (Eptesicus fuscus). Povšiml si přitom, že můra přástevník Bertholdia trigona nezůstává při útoku tohoto netopýra zticha, ale vysílá mu v ústrety zvláštní sérii ultrazvuků. 

Vědci měli celkem jasno, k čemu takové nápadné chování slouží. Mnohé druhy přástevníků tímto způsobem netopýry varují. Jejich housenky při pastvě na listech rostlin nepohrdnou jedovatými bylinami. Toxiny se hromadí v pokožce housenky a účinně ji chrání před přirozenými nepřáteli. Dospělí přástevníci sice jedovaté byliny nekonzumují, ale dědí po housence vydatnou porci jedů. Ve dne varují před svou zásobou toxinů všechny potenciální nepřátele pestrým zbarvením, v noci to dávají na vědomí zvukem. 

Můra s obrannou rušičkou

Aaaron Corcoran se ovšem pozastavil nad faktem, že přástevník Bertholdia trigona pro netopýry zřejmě jedovatý není. Když se mu netopýr hnědý dostane na kobylku, rád si na něm pochutná. Vědci tuto skutečnost vysvětlovali tak, že se přástevník Bertholdia trigona chrání před netopýřím atakem imitací varovných ultrazvuků jedovatých můr.

TIP: Nepoznaní géniové nočního letu: Fakta a mýty o netopýrech

Crocoran však zjistil, že ultrazvuk vydávaný přástevníkem útočícího netopýra zmate. Když se netopýr pokusí v závěrečné fázi útoku zjistit přesnou polohu kořisti ultrazvukovým pokřikem, můra mu je svým voláním pomíchá natolik, že se v nich útočník ztratí. Netopýr kořist mine a přástevník je zachráněn.