Souboj elitních výsadkářů: Krvavá bitva o Carentan v roce 1944 (1)
Francouzské město Carentan se v červnu 1944 stalo svědkem bojů německých a amerických výsadkářů. Jednalo se o strategicky významné místo v Normandii, které leželo nedaleko invazních pláží Omaha a Utah. Poté, co z něj Němci ustoupili, nedokázali je už dobýt zpět
Dne 6. června 1944 seskočila trojice pluků 101. výsadkové divize – 501., 502. a 506. – na poloostrov Cotentin. Měly vytvořit obrannou linii proti německým protiútokům do boku amerického VII. sboru, který usiloval o dobytí Cherbourgu. Parašutisté se při seskoku rozptýlili po rozlehlém území, což mělo za důsledek výrazné ztráty jak padlých, tak nezvěstných. Čtvrtá složka divize, 327. pluk kluzákové pěchoty, dorazil do Normandie ve dvou vlnách. Zatímco část pluku vyskákala v den D z vyloďovacích plavidel na pláž Utah, zbytek následujícího dne dopravily kluzáky.
Strategicky významné město
Výsadkáři v době výsadku ještě netušili, jaký jim připadne úkol. Plány operace Overlord počítaly s tím, že se Spojencům v průběhu dne D podaří propojit předmostí navazující na pláže Omaha a Utah. Tuhý odpor německých obránců na Omaze v tom Američanům zabránil, což generál Dwight Eisenhower nesl s nelibostí. Sedmého června nařídil podřízeným velitelům, aby obě sestavy propojili tak rychle, jak to jen půjde. Jako nejpříhodnější místo se jevilo město Carentan u paty poloostrova Cotentin. A protože nejblíže tomuto městu operovala 101. divize, dostala úkol obsadit město právě ona.
Obrana Carentanu spočívala na bedrech dvou praporů 6. výsadkového pluku, jemuž velel podplukovník Friedrich von der Heydte. I pro Němce Carentan představoval důležitý bod. Plukovník potřeboval udržet město, než dorazí posily z jihu, s nimiž by mohl bránit americké 1. armádě v odříznutí Cotentinu od zbytku Francie. Oslabený pluk však byl jen stínem své někdejší síly. Německý LXXXIV. sbor sice posílil von der Heydteho zbytkem 914. granátnického pluku 352. pěší divize, šlo ale jen o symbolickou pomoc.
Vypadá to dobře
Silám útočícím na Carentan velel brigádní generál Anthony McAuliffe, který později v Ardenách proslul obranou Bastogne. Pochopil, že předpokladem pro úspěšný úder je obsazení vesnice Saint Côme-du-Mont, z níž Němci ovládali severní silnici do Carentanu. Ačkoliv se 101. divize ještě nevzpamatovala ze zmatků prvního dne vylodění, začal plánovat útok. Ráno 8. června paragáni na vesnici udeřili.
Obrana se brzy zhroutila a Němci ustoupili na jih, kde narazili na 3. prapor 501. pluku. V sérii potyček byli úspěšnější Američané a prvního dne bojů McAuliffe ovládl severní konec silnice do Carentanu, překlenuté čtveřicí mostů přes řeky Douve a Madeleine. Neúspěšní obránci Saint Côme-du-Mont – torzo 1058. granátnického pluku 91. pěší divize se připojili k von der Heydtemu v Carentanu.
Nepřítel: Fallschirmjäger i terén
Další posilou se staly dva prapory „dobrovolníků“ naverbovaných z národů SSSR, které von der Heydte rozmístil na východním okraji města. Byl si však vědom jejich pochybné hodnoty. Teprve po dobytí Saint Côme-du-Mont mohla 101. divize zkonsolidovat síly, posbírat muže bloudící po Cotentinu a přeskupit se. Dne 9. června 502. pluk držel pravé křídlo podél řeky Douve, 506. pluk obsadil silnici na Carentan a kluzáková pěchota měla na starosti levé křídlo u Brévands.
Pokračování: Souboj elitních výsadkářů: Krvavá bitva o Carentan v roce 1944 (2)
Pětistý první sloužil jako rezerva a nacházel se východně od pozic 327. pluku. Vzhledem k tomu, že průzkum hlásil, že v Carentanu je jen nepočetná německá posádka, představovaly čtyři pluky výsadkářů podle mnoha mužů až příliš početnou sestavu. Brzy se měli přesvědčit o svém omylu. Vedle Němců je navíc čekal i další nepřítel – boje na přístupech ke Carentanu snad více než kdekoliv jinde v Normandii ovlivňoval terén. Neprůchodné bažiny a zaplavená pole umožňovaly pohyb pouze po úzkých silnicích a mostech.
