Smrtonoši proti džihádistům: Elitní zlatá divize irácké armády (1)

Oddíly zvláštního určení mají v Iráku dlouhou tradici. Již v polovině 50. let minulého století plukovník Chalíl Jásim Al-Dabbagh založil první speciální jednotky, jejichž příslušníky přijímal podle schopností a bez ohledu na to, zda šlo o sunnity, šíity nebo členy dalších náboženských skupin. Vláda jeho muže nasazovala jak při vnitrostátních misích, tak v zahraničí. 

Na zelené louce 

Poté, co koalice v čele s USA svrhla v roce 2003 režim Saddáma Husajna, byly elitní oddíly neprozřetelně rozpuštěny. Záhy se ukázalo, že šlo o chybu, neboť se okamžitě začaly množit útoky povstalců na koaliční vojáky i spolupracující civilisty. Současná Zlatá divize tak musela být vybudována od nuly, přičemž většinu rekrutů tvořili šíitští Arabové a Kurdové doplnění o sunnity. Američané poskytli pečlivě vybraným mužům výcvik a zároveň je vyzbrojili. Po společném cvičení s jordánskými speciálními oddíly a americkými Zelenými barety získaly ISOF koncem roku 2005 operační status.

Zahrnovaly však pouze 1 440 mužů sloužících ve dvou bojových a dvou podpůrných praporech, navíc úroveň jejich schopností odpovídala spíš průměrnému pěšímu praporu US Army. Až během následujících let kvantita i kvalita narostly a v březnu 2008 tvořila jádro ISOF elitní brigáda složená z protiteroristického praporu, tří praporů commandos, podpůrného batalionu a průzkumných útvarů. Do obecnějšího povědomí ISOF pronikly v dubnu 2010, kdy s americkou podporou podnikly noční úder na úkryt teroristů u Tikrítu. Iráčané obklíčili objekt a vyzvali nepřítele ke kapitulaci, načež zabarikádovaní ozbrojenci zahájili palbu. V následném útoku speciálové obsadili budovu, zabili dva lídry radikálů a zajali šestnáct mužů. 

Americká škola 

Dnes ISOF, které podléhají protiteroristické službě zřízené ministerstvem obrany, zahrnují tři brigády. První má základnu v Bagdádu a sestává z 1., 2. a 5. bojového praporu, podpůrného praporu a školicího střediska. Právě této jednotce se už dříve pro výjimečně dobré výsledky přezdívalo Zlatá brigáda a v současnosti převládá označení Zlatá divize. To 2. brigáda zahrnuje čtyři prapory commandos, přičemž u každého Iráčané zřídili i zpravodajskou sekci, která shromažďuje a vyhodnocuje informace o teroristických sítích v daném regionu.

Konečně 3. brigáda vznikla na jaře 2013 v Basře coby odezva na nárůst počtu povstaleckých útoků v zemi. Dle západních odhadů měly ISOF v polovině roku 2016 ve zbrani 18 000 mužů, kteří od amerických instruktorů dostali stejný výcvik i výzbroj, jakými disponují nejlepší speciální jednotky USA. Především nejelitnější Zlatá divize urazila od roku 2003 dlouhou cestu a její vojáci prošli tvrdým tréninkem přímo na území Spojených států amerických.

Kvality jednotky drasticky prověřily střety s ozbrojenci takzvaného Islámského státu, kteří v letech 2014–2015 ovládli řadu sídel na iráckém území. Do historie se sice výrazně zapsala až během bojů o druhé největší irácké město Mosul na podzim 2016, nicméně už předtím se zapojila do osvobozování Fallúdže či Ramádí. Divize se vždy pohybovala v přední linii a její akce prosluly bleskovým provedením i precizní koordinací. Vojáci zhusta využívali zkušeností amerických poradců a výstupů z nejmodernějších průzkumných prostředků. 

Zajatci? Zbytečná přítěž 

Účinnost zvolených taktik zaskočila i protřelé teroristy, zvláště poté, co se mezi nimi roznesly dvě informace. Islamisté je nejprve považovali za fámy, ovšem záhy se měli na vlastní kůži přesvědčit, že pověsti nelhaly. Za prvé rychlost a drtivost akcí divize souvisela s tím, že její vojáci neměli čas brát zajatce. A protože protivníkem nebyla regulérní armáda, ale opovrhovaní zločinci, „zlatí“ si zpravidla se soudem nedělali těžkou hlavu – rozsudek nahradila kulka nebo nůž. A za druhé mnozí vojáci usilovali o vyvolání hrůzy u protivníka nošením obličejových masek s motivy smrti. Jednak se tím odlišili od Američanů (s nimiž sdílejí výstroj), jednak maskovaní bojovníci už odedávna v nepříteli vzbuzují podvědomý strach.

Bez zajímavosti není ani fakt, že část Zlaté divize nosí do boje černé uniformy, přičemž touto barvou se často prezentují právě džihádisté. Je třeba dodat, že historie jednotky dlouhá léta zdaleka tak slavná nebyla. V počátečním období své existence její členové čelili kritice a podezřením, že slouží osobním zájmům premiéra Núrího Málikího. Ten je měl údajně využívat k likvidaci svých politických oponentů, a proto irácká veřejnost elitní vojáky nenáviděla.

Dokončení: Smrtonoši proti džihádistům: Elitní zlatá divize irácké armády (2)

Teprve poté, co se pustili do křížku s ještě nenáviděnějším Islámským státem a prokázali v něm svou hodnotu, se postoj civilistů změnil. Příznivému veřejnému mínění napomáhá i fakt, že Zlatá divize operuje vždy odděleně od ostatních armádních struktur – řadové irácké divize se totiž u obyvatelstva přes veškerou snahu stále netěší valné pověsti.