Slunce a jeho sousedky (2): Poznejte 12 hvězd, které jsou nám nejbližší

Červeného trpaslíka Wolf 359 spektrální třídy M5,5 najdeme v souhvězdí Lva. Vzhledem k nízké jasnosti je viditelný jen ve větším dalekohledu, do okolí vyzařuje pouze 0,1 % energie uvolněné Sluncem a jeho povrchová teplota odpovídá asi 2 800 K. Pokud by se nacházel na místě naší hvězdy, byl by pouze 10krát jasnější než Měsíc v úplňku. Má poměrně malý průměr, zhruba 220 000 kilometrů. Pro srovnání: Průměr Jupitera činí 143 000 kilometrů.

Předchozí část: Slunce a jeho sousedky (1): Poznejte 12 hvězd, které jsou nám nejbližší

Wolf 359 navíc patří mezi nejméně hmotné stálice, dosahuje pouze 0,09 sluneční hmotnosti. Uvedená hodnota se blíží spodnímu limitu, kdy hvězda dokáže ve svém nitru zapálit termojaderné reakce. U Wolfa 359 probíhá zmíněný proces velice pomalu: Své palivo, vodík, spotřebuje přibližně za osm bilionů roků. Jedná se o relativně mladou stálici ve věku necelé miliardy let. Na základě měření změn radiálních rychlostí u ní pak astronomové letos v červnu 2019 objevili dvě planety, o 44- a 3,8násobku hmotnosti Země.

Hvězda Lalande 21185 tvoří součást Velké medvědice. Přibližně v roce 19900 se dostane nejblíž ke Slunci – bude je dělit 4,65 světelného roku. Jedná se o typického červeného trpaslíka spektrální třídy M1,5. Dosahuje 46 % hmotnosti naší stálice a 39 % jejího průměru a s povrchovou teplotou 3 830 K je mnohem chladnější. 

Krouží kolem ní exoplaneta s 3,81násobkem hmotnosti Země a jeden oběh vykoná za 9,87 dne. Objevit se ji podařilo v roce 2017.

Sirius, nejjasnější hvězda noční oblohy, se řadí do spektrální třídy A. Najdeme jej v souhvězdí Velkého psa, v blízkosti známého Orionu. Pomalu se přibližuje ke Slunci a jeho jasnost během příštích 60 tisíc roků poroste, načež se od nás začne vzdalovat. Dosahuje dvojnásobku hmotnosti naší centrální stálice a jeho průměr činí 2 381 000 km.

Ve skutečnosti se jedná o dvojhvězdu – hlavní složce dělá společnost bílý trpaslík Sirius B, patřící k nejhmotnějším ve své kategorii. Při průměru 11 700 km má 1,02násobek hmotnosti Slunce a tamní povrchová teplota přesahuje 25 000 K. Člověk o hmotnosti 68 kg by na povrchu Siria B „vážil“ 22 700 000 kg. Složky dvojhvězdy se navzájem oběhnou jednou za 50,1 roku.

TIP: Jak se měří rychlost přibližování nebo vzdalování hvězd a galaxií?

Záření z povrchu horkého bílého trpaslíka uniká z gravitačního pole, jehož vlivem dochází k tzv. zčervenání světla – k prodloužení jeho vlnové délky. Uvedený efekt předpověděl již v roce 1916 Albert Einstein a označuje se jako gravitační rudý posuv.

Hvězda Gliese 65 ze souhvězdí Velryby je známá spíš jako Luyten 726-8, podle Willema Jacoba Luytena, který ji v roce 1948 objevil. Ve skutečnosti jde o binární systém, jehož složky se navzájem oběhnou za 26,52 roku. Krouží přitom po eliptické dráze, takže se jejich vzájemná vzdálenost mění v rozmezí 2,1–8,8 AU. 

Luyten 726-8A patří mezi proměnné hvězdy a jedná se o červeného trpaslíka spektrální třídy M5,5e. Brzy po objevu jasnější složky se podařilo odhalit i jejího průvodce, přičemž Luyten 726-8B patří rovněž mezi proměnné stálice. Přibližně v roce 31500 se Gliese 65 přiblíží ke hvězdě Epsilon Eridani, a to na 0,93 světelného roku.

Hvězdu Ross 154 spektrální třídy M3,5 najdeme ve zvířetníkovém souhvězdí Střelce. Jedná se o červeného trpaslíka, dosahujícího pouze 17 % hmotnosti Slunce a 24 % jeho průměru. Vyzařuje přitom jen 0,38 % svítivosti naší denní hvězdy. Pravděpodobně jde o mladou stálici, s odhadovaným stářím nepřekračujícím miliardu roků. Tamní předpokládaná povrchová teplota odpovídá 3 340 K, v blízkosti hvězdy se nepodařilo objevit žádného průvodce.

Poloha tohoto červeného trpaslíka spektrální třídy M6 se promítá do souhvězdí Andromedy. Přibližně za 33 tisíc roků se stane nejbližší hvězdou ke Slunci a na uvedené pozici setrvá zhruba devět tisíc let. Nejvíc se k naší centrální stálici přiblíží na 3,024 světelného roku, a to zhruba za 36 tisíc let.

Že se jedná o trpasličí hvězdu, dosvědčují její základní parametry: Má 12 % hmotnosti Slunce, 16 % jeho průměru a vyzařuje pouze 0,18 % jeho výkonu. Jde o osamělou stálici, nebyl u ní objeven žádný průvodce. 

Dvojhvězda Kruger 60 do našeho výčtu nejbližších stálic již nepatří, neboť se řadí až na 43. a 44. místo měřeno od Slunce. Začlenili jsme ji proto, že zřejmě právě od tohoto binárního systému v souhvězdí Kefea k nám přilétl druhý pozorovaný návštěvník Sluneční soustavy původem z mezihvězdného prostoru: Kometu 2I/Borisov se podařilo objevit loni 30. srpna. 

Astronomové z poznaňské Univerzity Adama Mickiewicze analyzovali 548 pozorování mezihvězdné poutnice. Modelovali pohyb zmíněného tělesa, Slunce a 647 hvězdných soustav na základě seznamu objektů potenciálně ovlivňujících pohyb vlasatice. Zjistili přitom, že zhruba před milionem let procházela ve vzdálenosti 5,7 světelného roku kolem binárního systému Kruger 60, a to mimořádně nízkou rychlostí 3,43 km/s.

TIP: Hypotetické objekty (1): 10+1 vesmírných objektů, které nejspíš neexistují

Uvedenou soustavu tvoří dvě stálice spektrální třídy M – Kruger 60A a Kruger 60B, které se navzájem oběhnou jednou za 44,6 roku. Kruger 60A dosahuje zhruba 27 % hmotnosti Slunce a 35 % jeho poloměru; Kruger 60B je menší, má pouze 18 % hmotnosti Slunce a 24 % jeho průměru.