Slavná hodina britských harrierů: Legendární letouny ve válce o Falklandy (4)

V květnu 1982 zahájili Britové vylodění u přístavu San Carlos na Falklandech. Výsadkovou flotilu tvořil zaoceánský parník Canberra, specializovaná plavidla Fearless a Intrepid, torpédoborce a fregaty. Pobřeží a okolní vody se zaplnily plavidly a vojáky. Argentinci věděli, že jde o nejkritičtější fázi operace, a britští  vojáci s obavami vzhlíželi k obloze. Mezitím nad svazem hlídkovaly sea harriery, zatímco harriery RAF kryly útočící jednotky. Jeden z nich byl sestřelen a pilot zajat.

Vylodění pod palbou

Zanedlouho se neblahé očekávání naplnilo a udeřila první vlna daggerů, které poškodily několik lodí. Odpověď promptně doručily sea harriery, které sestřelily jeden vrtulový bitevní stroj FMA IA 58 Pucará a jeden skyhawk. Argentinské letectvo posílalo do prostoru vlnu za vlnou. Sea harrier z 800. perutě zlikvidoval jeden z daggerů, avšak skyhawky mezi hlídkami pronikly a zasáhly dvěma pumami fregatu Argonaut. Piloti zbylých daggerů poškodili fregatu Ardent, tutéž loď trefily i skyhawky.

Rozzuření piloti dvou sea harrierů pak nad západními Falklandami sestřelili trojici daggerů. Dvakrát skóroval pomocí sidewinderů poručík Steve Thomas, jednou velitel 801. perutě podplukovník Nigel Ward. Mezitím zaútočily na těžce zkoušenou Ardent další tři skyhawky. Ani jeden se však domů nevrátil. Formaci srazily z nebe sea harriery 800. perutě, přičemž dvě vítězství si připsal poručík Clive Morell (jedno raketou a druhé kanonem). Tečku za dvěma dny bojů udělala fregata Ardent, která se v noci po sedmi zásazích potopila.

Sea harriery: vítězství i ztráty

Ačkoli sea harriery nebyly zkonstruovány pro vybojování vzdušné převahy, nadále plnily roli tažného koně letecké obrany i útoků na pozemní a námořní cíle. Hned 22. května dvojice strojů potopila hlídkový člun, následujícího dne zlikvidovala čtyři nepřátelské vrtulníky. Malý počet letounů na bojišti však způsoboval v obraně mezery, kterými téhož dne pronikly skyhawky. Dvojice pum dopadla na fregatu Antelope, a ačkoli ani jedna neexplodovala, plavidlo bylo stejně ztraceno. K výbuchu totiž došlo později, při pokusech o odstranění bomb uvízlých v trupu.

Sea harrier 800. perutě 23. května zničil osamělý dagger. Datum 25. května se stalo pro britské loďstvo černým dnem. Torpédoborec Coventry dokázal zničit jeden skyhawk raketami Sea Dart, avšak zatímco loď znovu nabíjela odpalovací zařízení, z radarového stínu se vynořila další čtveřice skyhawků. V tu chvíli bezbranný torpédoborec zasáhly tři pumy, loď se převrátila a potopila. To ale nebylo všechno.

Už ráno argentinští radaroví operátoři dle letových tras určili pravděpodobnou polohu jedné z britských letadlových lodí. Odpoledne pak dvojice super etendardů odpálila dva exocety na největší z radarových cílů, který piloti považovali za Invincible. Britové stihli podniknout protiopatření, i tak jedna ze střel zasáhla zásobovací loď Atlantic Conveyor. Požár zničil plavidlo i náklad včetně 10 vrtulníků.

Povinné vítězství

Potopení transportní lodi bylo poslední kapkou do číše trpělivosti britské vlády, která se nyní obávala, že veřejnost se začne k válce stavět odmítavě. Vládní činitelé potřebovali urychleně dosáhnout jakéhokoliv vítězství. A tak 26. května dostal brigadýr Julian Thompson, dočasný velitel pozemních sil na souostroví, rozkaz napadnout Argentince při první příležitosti. Jako cíl se nabízela údajně slabá posádka v obcích Darwin a v Goose Green. Thompson nesouhlasil – tvrdil, že když padne Port Stanley, padne i Goose Green. Politici však byli neoblomní. A tak 450 mužů 2. výsadkového pluku mělo zaútočit téměř bez dělostřelecké podpory, jejíž prostředky shořely na Atlantic Conveyoru. 

Útok začal ráno 28. května. Ačkoli si výsadkáři počínali agresivně, brzo byla zřejmá jejich nejistá situace. Všechny roty byly v otevřeném prostoru zastiženy připraveným nepřítelem, který odpověděl palbou dělostřelectva a minometů. Jeden z velitelů později prohlásil: „Nebylo možné se přiblížit k jejich kulometným hnízdům a po pěti hodinách boje nám docházela munice.“

Dokončení: Slavná hodina britských harrierů: Legendární letouny ve válce o Falklandy (5)

Nakonec se přes značné oběti, kdy padl i velitel pluku podplukovník Herbert Jones, podařilo kulometné a raketometné palbě argentinské pozice umlčet. Hlavní opěrné body však odolávaly. Jonesův nástupce major Chris Keeble si vyžádal posily i dostupnou dělostřeleckou podporu a vyzval velitele posádky ke kapitulaci. Argentinci po konzultaci s velením souhlasili a užaslým parašutistům se vzdalo přes 1 000 mužů. Vlastní ztráty činily 17 padlých a 35 raněných. Britové však po obsazení prvních vesnic na Falklandách neměli vyhráno...