Sladké kulturní dědictví: Úspěšná cukrářka z Vysočiny se vrací ke kořenům
Průměrně sní každý Čech kolem sedmi kilogramů zákusků a šesti kilogramů čokolády za rok a spotřebuje 35 kilogramů cukru. Sladké miluje i Bára Lamačová z Vysočiny, za jejímiž špičkami a indiánky jezdí lidé z celé republiky
Bára Lamačová, pětadvacetiletá cukrářka z Humpolce vysvětluje, jak se k profesi dostala: „Mrzelo mě, že všichni vyzdvihují Francii a Itálii a že v cizině zákusky umějí, a u nás ne. Přitom máme také skvělé dezerty, problém je v tom, že je lidé nedokážou připravit. Když je budu dělat ze ztužených tuků a nekvalitní čokolády, tak nikdy nemůžou chutnat dobře.“
Cukrářský um
Bára vrací tradičním českým laskominám lesk a slávu, kterou si rozhodně zaslouží. Například její likérovou špičku zdobí zlato, přičemž boom, který zmíněný zákusek zažíval zejména v 70. a 80. letech minulého století, je podle všeho zpět. „Chtěla jsem zachovat tvar špiček, ale zároveň jim dodat moderní nádech. Plním je vlastním vaječným likérem ze žloutků, vanilky, smetany a karibského rumu. V krému je hořká čokoláda, smetana a máslo. Jde zkrátka o poctivou záležitost,“ usmívá se cukrářka.
Kakaová tartaletka, pěna z lískových oříšků, soft karamel uvnitř – a na světě je Bářin lískový oříšek inspirovaný Francií. I když základ řemesla zůstává po staletí stejný, tedy kvalitní a čerstvé suroviny, nezbytný je cukrářský um. „Já jsem se inspirovala u Francouze Cédrica Groleta, který dělá dortíky ve tvaru ovoce a zeleniny. Jeho oříšek mě nadchnul, a navíc miluju oříšky i čokoládu, tak jsem si řekla, že ho musím zkusit,“ směje se Bára.
Tajemství větrníků?
V jejich rodině znamená „polotovar“ téměř neslušné slovo: Bára vyrůstala v kuchyni, kde všechny potraviny pocházejí z domácí či farmářské produkce. Její maminka Ivana, vystudovaná ekonomka, pro změnu peče chleba. Cukrářka a pekařka v rodině představují podle všeho výhru.
Bára se všechno naučila sama. Vystudovala sice střední hotelovou školu, ale zjistila, že podle cukrářských norem zákusky rozhodně dělat nechce. Možná i proto její výrobky překypují chutí. „Tajemství u větrníků žádné není, ale řekla bych, že jsou zkrátka udělané poctivě. V odpalovaném těstě je máslo, mouka od lokálního mlynáře, používám kvalitní žloutkový krém s pravou vanilkou,“ vysvětluje Bára.
Návrat ke kořenům
Mladá cukrářka dostala Humpolec na gastronomickou mapu Česka, a to hlavně díky své houževnatosti a vytrvalosti. I když zní její příběh jako z pohádky, ve skutečnosti všechno ideální nebylo: Mícháte, sypete, válíte, pečete, zdobíte… dlouho do noci a ráno nanovo, aby bylo vše čerstvé. Pro někoho řehole, pro Báru láska.
TIP: Retro legenda v novém: Bývalý „ajťák“ křísí kdysi slavné digitrony
Za kvalitními zákusky tak nemusíme jezdit jen za hranice. Čím dál víc cukrářů po celé republice se vrací ke kořenům a k původním recepturám a domácí zákazníci už to umějí ocenit. Sladké je totiž něco jako naše kulturní dědictví – vždyť i cukrová kostka se zrodila v českých Dačicích.
