Tvrzení, že největší žijící pták světa při pocitu ohrožení ukrývá hlavu do písku, má překvapivě staré kořeny: První známá zmínka o něm pochází z přírodovědného díla Naturalis historia, jež roku 74 sepsal římský historik Plinius Starší. A přestože se lidová pravda i bezmála po dvou miléniích předává z generace na generaci, ve skutečnosti nemají obří nelétaví opeřenci důvod se popsaným způsobem „schovávat“ – nehledě na to, že nežijí na pouštích, nýbrž v savanách, kde se písek příliš nevyskytuje.
TIP: Nejbizarnější válečné konflikty v dějinách: Australská válka proti pštrosům
S výškou často přesahující dva metry a schopností pohybovat se rychlostí až šedesát kilometrů v hodině nemají ve volné přírodě téměř žádné přirozené nepřátele. A většinou si na ně netroufnou ani velké kočkovité šelmy, které pštros snadno zažene kopnutím silných nohou.
