Skrytí ptačí akrobati: Křivky obecné jsou papoušci našich smrčin
Křivka obecná patří do čeledi pěnkavovitých (Fringillidae) a je v našich končinách poměrně hojná. Pestře zbarveného ptáčka s velmi neobvyklým zobákem si však ve vysokých a hustých korunách smrků málokdo povšimne
Mráz se zakusuje do všech údů a smrkový les je úplně ztichlý. Jakoby široko daleko nebylo nic než stromy a sníh. Šišky poházené na čerstvém sněhu však nutí člověka zvrátit hlavu vzhůru. Stále ovšem není nic vidět! Až trpělivý průzkum triedrem ve vysokých jehlanech korun odhalí, že les je i teď plný života – červenaví ptáčci se zahnutými zobáčky si cpou bříška semeny šišek.
Neviditelní krasavci
Křivky obecné (Loxia curvirostra) jsou přibližně stejně velké jako pěnkavy obecné. Mají o něco větší hlavičku, nápadný překřížený zobák a vykrojený ocásek. Samečci jsou cihlově červení (byli však pozorováni i žlutě zbarvení), méně nápadné samičky jsou olivově hnědé se žlutým kostřecem (opeření nad kořenem ocasu). Mláďata křivek mají výrazně proužkovanou spodní stranu těl, jejich prachový šat je černošedý. Křivky létají rychle ve vlnovkách, často se zdržují ve větších hejnech.
Hlasově se projevují výrazným „kipp“ a „gipp“, zpěv tvoří cvrlikavé a flétnové zvuky doprovázené „skřípotem“ a vábením. Při krmení se však křivky hlasově nijak neprojevují, a proto také unikají lidské pozornosti. Hlasitě se ozývají pouze při letu v hejnech.
Akrobatky s louskáčkem
Na pomyslném jídelníčku křivek jsou především semena smrků a jedlí. Tato olejnatá potrava bohatá na tuk jim dodává spoustu energie a chrání ptáčky před silnými mrazy. Za doplňkovou potravu je možno považovat různé lesní bobule, jiná semena a hmyz.
Pro dobývání semen ze šišek mají křivky dokonalý nástroj – překřížený zobák! Horní a dolní špičky zobáku jsou hákovitě zahnuté a kříží se. Křivka zasune špičku mírně pootevřeného zobáčku pod šupinu šišky a skousne. Překřížené špičky šupinu odtrhnou a pták jazykem semínko vyndá. Někdy křivka odkousne celou šišku a zpracovává ji na větvi.
Křivky působí při krmení v korunách stromů jako rozené akrobatky a vzdáleně připomínají papoušky. Mnohdy se činí i hlavičkami dolů. Mají i další anatomickou výhodu, která jim jejich „akrobatické produkce“ ulehčuje – nožky s pohyblivými prsty, které jim umožňují šišky uchopit a držet.
Otužilci mezi ptáky
Díky potravě bohaté na tuk patří křivky mezi mimořádně otužilé ptáky. Mohou hnízdit po celý rok, nejčastěji se tak děje od ledna do dubna. Nejfrekventovanějším měsícem jejich hnízdění bývá únor. V každém případě jsou však křivky prvním druhem ptáků, který v novém roce v naší domovině zahnízdí.
TIP: Nemocnice pro divoká zvířata aneb Jak fungují záchranné stanice
Hnízda křivek jsou umístěna vysoko ve větvích statných smrků. Často je lze zahlédnout i čtyřicet metrů nad zemí, i když výjimečně byla objevena jen ve dvoumetrové výšce. Hnízdo je spletené z klacíků, mechů a lišejníků – je tlustostěnné s hlubokou, bohatě vycpanou kotlinou. Na třech až čtyřech nazelenalých, řídce kropenatých vajíčkách sedí po dobu dvanácti až čtrnácti dnů pouze samička. Za mrazů hnízdo vůbec neopouští, aby vejce nevystydla, a sameček jí nosí potravu. Po dobu dalších čtrnácti dnů krmí vylíhlá mláďata oba rodiče společně. Mladí ptáci pohlavně dospívají po půl roce.
Vzácní hosté a zatoulanci
Na našem území můžete v zimním období vzácně zastihnout ještě další dva druhy křivek – křivku velkou (Loxia pytyopsittacus) a křivku bělokřídlou (Loxia leucoptera). Oba druhy se k nám občas invazně zatoulají z evropského severu. Křivka velká má na rozdíl od křivky obecné větší hlavu a mohutnější zobák. Křivka bělokřídlá se od obecné odlišuje zejména dvěma širokými, bílými pásky na křídlech; tento druh je občas v zimě vzácně k zastižení zejména v Bílých Karpatech.
Kam za křivkami
Křivka obecná je výhradně lesní pták a specializuje se na jehličnaté lesy v Evropě, Asii a v Severní Americe. U nás jsou nejčastějším místem jejího výskytu Polabí, dolní Povltaví, Poohří, Podkrušnohoří, Krušné hory, Krkonoše, Jizerské hory, Šumava, jižní a střední Morava, Moravskoslezské Beskydy, Javorníky a Bílé Karpaty. Křivky jsem však pozoroval i na Českomoravské vrchovině, v Moravském krasu, Jeseníkách a v Orlických horách. Důvěryhodnými pozorovateli byly křivky zaznamenány dokonce i v Praze.
Rada pro netrpělivé
Kdo miluje ptactvo, ale nemá čas či trpělivost pátrat v korunách smrků po křivkách, může s klidným svědomím zamířit v únoru pod Pavlovské vrchy na Mušovské přehradní nádrže. Rozhodně nebude zklamán! Každoroční divadlo zde bere zaníceným „birdwatcherům“ dech. Problematické vodní dílo je pravidelným zimovištěm desetitisícovým hejnům hus polních a běločelých a stovkám hus velkých. O různých druzích kachen nemluvě. Zimuje zde morčák velký, vzácněji morčák malý, velmi vzácně berneška bělolící a samozřejmě impozantní orlové mořští. A mnoho a mnoho dalších druhů… Nezapomeňte si doma dalekohled!
Tip pro všechny
Hlas křivek je možno poslechnout na www.rozhlas.cz/hlas, kde najdete množství zajímavých informací nejen o nich, ale prakticky o všech u nás žijících ptácích.
Proč si křivky zaslouží pozornost
Lidové názvy
Pozorní lidé si křivek všímali odpradávna a dávali jim různá jména: křivonos, křivonosec, křivonoska, křivonosička atd. Dobová literatura uvádí, že křivky bývaly hojně chytány na lep a po kopách prodávány na trzích.
Jako egyptské královny
Tělíčka křivek jsou díky jejich potravě bohatě prostoupena pryskyřicí. Když ptáček uhyne, jeho tělo se rozkládá nezvykle pomalu: je totiž jako nabalzamované.
Libůstka nebo potřeba?
Ornitologové si povšimli, že křivky s oblibou oždibují vápennou omítku lesních chat, hájoven a mysliven. Zda tím doplňují minerály či jiné potřebné látky, či jde o jejich pouhou libůstku, nebylo dosud věrohodně prokázáno.