Šifry mistrů malířů: Rembrandtův kapitán odsouzený na smrt
Záhada Mony Lisy nebo třeba mnohem proslulejší tajemství Leonardovy Poslední večeře Páně, na němž postavil Dan Brown svůj bestseller Šifra mistra Leonarda, nejsou zdaleka jedinými záhadami obrazů. Podobně fascinující je třeba Rembrandtova Noční hlídka z roku 1642
Noční hlídka se obrazu začalo říkat až dobrá dvě století po jeho vzniku, pravé jméno obrazu je Posádka kapitána Franse Banninga Cocqa a Willema van Ruytenburcha. Na obraze vidíme pět důstojníků, dále pak portréty dalších gardistů seřazených podle postavení ve společnosti.
Rembrandt zobrazil dva důstojníky v popředí – kapitána Frans Banninga Cocqa (v černém s červenou šerpou) a poručíka Willema van Ruytenburcha vedle něj. Kapitán napřahuje ruku, ve druhé drží rukavici. A právě v jeho gestu je ukryto největší tajemství. Zatímco napřažená levá ruka je holá, bez rukavice, v pravé ruce drží kapitán rukavici, ale opět pravou! Co to znamená? Spletl se snad malíř? Podle všeho nikoliv...
Představme si obraz, který by Rembrandt namaloval o pár sekund dříve. Kapitán se shýbá a ze země zvedá rukavici hozenou k souboji, cizí pravou rukavici symbolizující nadcházející zápas. Jeho napřažená levá ruka nás tak vtahuje do děje, ale zároveň předznamenává příští události. Podle tradice totiž levou ruku podává mrtvý muž, duch nebo odsouzenec. Takže tím Rembrandt i předznamenal, jak souboj dopadne. Podle tehdejší symboliky by tomu odpovídala i malá postava ve žlutých šatech, stojící vlevo za kapitánem, která má u pasu mrtvého kohouta – symbol smrti. Ona malá postava se tváří zjevně vyděšeně a je víc než jasné, že vidí blížícího se vraha.
Příliš dlouhé kopí
A ještě jednu záhadu Noční hlídka skrývá. Postava poručíka Willema van Ruytenburcha je vedle kapitána extremně malá, minimálně o hlavu menší než ostatní dospělé postavy na obraze. Spekuluje se o tom, že Rembrandt věděl, že Ruytenburch je rozmazlený floutek, který utratil většinu otcova jmění a byl cílem pomsty nebo alespoň posměchu většiny členů gardy. Malíř chtěl dát malou výškou poručíka najevo, že není hoden souboje, že není dost velkým mužem pro to, aby bojoval.
Existují ovšem i rentgenové snímky obrazu, které dokazují, že malíř neustále prodlužoval poručíkovo kopí z původně úplně maličkého až k finálnímu velmi dlouhému. Proč? Podle jedné z teorií měl kapitán Cocq homosexuální sklony a dlouhé kopí zavěšené u pasu poručíka má symbolizovat skrytou touhu. Stejně jako stín kapitánovy ruky, který padá přímo na poručíkovo přirození. I kdyby kapitán nebyl homosexuál, mohl ho Rembrandt chtít zostudit. Proč?
Hlavními objednavateli obrazu byli oba důstojníci a dalších několik vojáků. Každý tehdy zaplatil něco kolem sta zlatých a Rembrandt dostal za obraz zhruba 1 600 zlatých. Přestože umělecká hodnota obrazu byla už za Rembrandtova života velmi vysoká a dílo bylo velmi ceněno, nebyl kapitán Cocq příliš spokojen. Malíř podle něj nebral v potaz skutečnou podobu portrétovaných, ale spíš svoje vlastní představy. I proto se většina portrétovaných postavila proti vystavení obrazu, a tak dílo bylo k vidění až v roce 1715. A aby se obraz vešel do dnešního amsterodamského Královského paláce, musel být seříznut třicet centimetrů zleva, deset zprava a pětadvacet shora.
